Proč nezapomínat?
Je nutné nezapomínat, co se odehrálo před 25 lety a co generace prožily ve více než 40 let trvajícím zoufalém komunistickém režimu. Na to se nesmí zapomínat. Mladá generace by si měla uvědomit, že za to, aby mohla žít v demokracii, musel někdo bojovat, někdo za to musel tvrdě zaplatit.
Jak zasáhl komunismus do vašeho života?
Můj tatínek byl poslancem za Československou stranu národně socialistickou, byl to veliký masarykovec, přítel Jana Masaryka a zastánce demokracie. Po roce 1948 se stal nespolehlivým a byl odsouzen v procesu s Miladou Horákovou na doživotí.
A vás osobně?
Už jako dvanáctiletý kluk jsem byl označen za syna nepřítele státu a bylo mi řečeno, že musím smýt vinu svého otce. Než jsem se dostal ke své vytoužené herecké profesi, tak jsem musel projít továrnou, slévárnou a maturitu jsem složil na gymnáziu pro pracující. Na AMU jsem byl přijat až díky mému profesoru Radovanu Lukavskému. Komunismus zasáhl do mého života velmi tvrdě, maminka to nepřežila a tatínek si odseděl patnáct let.
Jsou komunisté pořád nebezpeční?
Jsou potichu, ale běda, kdyby se dostali k moci. To bychom se nepřestali divit. Mrzí mě jedna věc. Že Václav Havel nepostavil komunistickou stranu mimo zákon. Opozice být musí, diskuse a demokracie být musí, ale že jsou v parlamentu, to mi vadí.
Má smysl si totalitu pořád připomínat?
Je dobré, že existují organizace, jako je třeba Ztráta paměti národa, které to připomínají mladé generaci. Nová generace by měla ctít lidi, kteří obětovali svůj život boji proti komunistické totalitě, stejně jako si připomínáme holocaust nebo bojovníky proti fašismu.
Proti ztrátě pamětiKampaň vyvrcholí ve čtvrtek následujícími aktivitami:
|