Ministr spravedlnosti Robert Pelikán ve svém projevu Horákovou charakterizoval slovy tiché hrdinství a klidná neústupnost. Připomněl, že i dnes by lidé měli dbát na to, aby před zlem neuhýbali. „Byli bychom spíše Urválky nebo Miladami Horákovými? Nevystaven podobné zkoušce, nedokážu odpovědět,“ řekl Pelikán. Josef Urválek byl komunistický prokurátor, který Horákovou poslal na smrt.
Aleš Kýr z Akademie Vojenské služby připomněl, že o přesném místě popraviště za starou vězeňskou nemocnicí se nevědělo až do roku 1992. Do roku 1954 tam bylo podle dostupných údajů popraveno 214 lidí. Zachoval se i kus původní šibenice, který je uložen v památníku uvnitř věznice.
Dopoledne si lidé Horákovou a další oběti komunistického režimu připomínali také u památníku na Újezdě. Už v pátek byly pietní vzpomínky u jejího symbolického hrobu na Vyšehradě, na Ďáblickém hřbitově a u pomníku v ulici Milady Horákové.
Právničku a národně socialistickou poslankyni Miladu Horákovou oběsili za špionáž a velezradu v roce 1950 na základě rozsudku ve vykonstruovaném procesu. Společně s ní bylo souzeno dalších 12 lidí, kteří údajně tvořili špionské centrum.
Milada Horáková se účastnila protinacistického odboje za druhé světové války. Aktivně vystupovala i proti komunistickému režimu. „Nebála se říct, co si myslí. Patřila k vůdčím osobnostem národních socialistů a byla výraznou političkou své doby,“ charakterizoval ji historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.
