Čím si vysvětlujete oblibu české filmové produkce ve zfilmovávání vašich děl?
Film byl pro mne vždy prvořadým cílem a již při psaní románu vždy počítám s tím, že se bude natáčet. S věkem se to ovšem mění. Měl jsem to štěstí, že každé moje dílo bylo natočeno, někdy z jedné předlohy vzniklo i více filmů.
Jaké to je, vidět své dílo ve filmové podobě?
Abych pravdu řekl, byl jsem zklamán. Také proto jsem se stal producentem, abych svá díla více ochránil. Je to hlavně tím, že film je na rozdíl od knihy kolektivní dílo, tedy se zákonitě odchyluje od autorovy představy.
O čem je váš již čtvrtý román Tenkrát v ráji, který vyšel letos na jaře?
Pojednává o legendárním horolezci Joskovi Smítkovi, o jeho trnité cestě ke svobodě. Také o lásce, jež je nám do vínku geneticky vštípena. Vypráví ale také o odporu k jakémukoli diktátu, neboť člověk toužící po nezávislosti se nedá jen tak ohnout.
Jak se podle vás liší práce českého spisovatele a scenáristy?
Tyto profese se zásadně liší. Je to dáno samotnou podstatou literárního či filmového zpracování. Zatímco knihu čtete normálně několik dní, film zhlédnete v pevně stanoveném čase. Pokud něčemu nerozumíte v knize, na něco zapomenete, může listovat směrem zpět. Tuto možnost ve filmu nemáte. Děj se tak může stát nesrozumitelným.
Jste bývalý reprezentant ČSSR ve sjezdu na divoké vodě. Najdete si čas na sport i dnes?
Život beru jako sport, nelze to jinak. Celý ho pojímám jako jízdu na řece. Vím, že po peřejích přicházejí tichá místa. Jak daleko je moře, ještě netuším, ale vím, že se blíží.