Kteří revizoři mají nejtěžší práci?
Určitě ti nejmladší z nás. Pokud pětadvacetiletý kontrolor narazí na o deset let staršího cestujícího, který z nějakého důvodu nemá jízdenku, konflikt je automaticky na spadnutí. A nemusí být nutně jen fyzický. Sám to znám velmi dobře, začínal jsem v sedmadvaceti letech. Měl jsem ale štěstí, že se mi dařilo ve vozech zpravidla udržovat dobrou atmosféru. Je také pochopitelně na revizorovi, jak si s konfrontací poradí.
Čím se měří kvalita práce revizora? Je to počtem uložených pokut?
Ano i ne. Množství peněz, které z pokut dotyčný získá, je pochopitelně základním měřítkem. Důležité však také je, aby nebyl na pracovníka směrován příliš velký počet stížností závažného charakteru. Většina z nich je neoprávněná, protože když je člověk chycen bez jízdenky, těžko bude vnímat setkání s revizorem jako něco pozitivního. Naše pracovníky se ale pochopitelně snažíme vést k přijatelnému modelu chování.
Takovým modelem je i to vyhnout se fyzickému konfliktu? Ročně bývají napadeny desítky revizorů.
Čím je přepravní kontrolor zkušenější, tím více si nechává obrazně řečeno otevřena zadní vrátka. Zkrátka to příliš nehrotí. Statisticky mezi námi chodí několik procent psychopatů nebo sociopatů. To jsou lidé, kteří mohou reagovat jakkoli a jimž je dobré se vyhnout či jednání s nimi umět včas ukončit. Svým kolegům obvykle radím, aby se v takovýchto situacích nenechávali zahnat do kouta, člověka bez jízdenky následovali a přivolali si na pomoc strážníky či policisty.
Většina lidí se dá tedy snáze jak se říká zpracovat tak, jak revizor potřebuje?
Zkušený revizor to umí a také pozná černého pasažéra klidně i na první pohled. Když stojí například dva kolegové třeba na Muzeu a ze stejného chumlu vybírají náhodně cestující, daleko větší úspěšnost má vždy ten služebně starší. A to bez ohledu na to, zda kontroloval víc či méně lidí než ten druhý.
Vraťme se ještě ke konfliktům. Bývají závažné, nebo jde často jen o dupnutí na nohu?
Teď jsem například podepisoval papíry ke dvěma případům. Tím prvním byly vyražené zuby na lanovce na Petřín. A to dokonce útočil mladík, kterému jízdenka nechyběla. Měl ale s sebou dvě další dívky bez lístků. Nejspíš se tedy chtěl před nimi vytáhnout. Další kuriózní případ se stal v tentýž den. Revizora pokousala jedna cestující na ruce. A to ji prosím ani nekontroloval.
Vám se někdy stal při vaší profesi nějaký úraz?
Naštěstí ne. Důležité je to nehrotit a mít představu, jak se situace může vyvíjet. My revizoři máme dobré vztahy s policií a strážníky. Už se nám i stalo, že jsme dotyčného naháněli v policejním autě.
Dlouhodobě se hovoří o tom, že je revizorů v Praze okolo sto čtyřiceti. Proč tak málo?
S nedostatkem pracovníků zápolí snad všechny instituce v Česku. Ani zdaleka na tom nejsme nejhůře. Šestnáctého ledna máme my revizoři náborový den, kam se dle našich odhadů přihlásí přibližně padesátka potenciálních nových kolegů. Snad se tedy stavy podaří doplnit.
Abych mohl dělat revizora, musím mít maturitu, psychotesty a zkoušky z jazyka. Stačí angličtina?
Ze zkušenosti musím konstatovat, že to stačí. Anglicky se domluvíte již téměř s každým cizincem. Výjimkou jsou snad jen jižní národy jako Portugalci, Italové či Španělé.
Mají revizoři mezi pracovníky dopravního podniku nejlepší jazykovou vybavenost? O tom, že by se měli jazyky povinně učit alespoň řidiči MHD směřující na letiště, se v poslední době hovoří stále častěji.
Mám takový pocit. Shodou okolností jsem měl před měsícem schůzku s jazykovou školou, která nejen pro revizory, ale i pro ostatní části podniku tyto kurzy pořádá. I z ní tento fakt vyplynul. Pro revizory jsou jazykové kurzy daleko častější a také intenzivnější než pro ostatní zaměstnance dopravce. Naše práce je na komunikaci s lidmi závislá. Na jazykových znalostech revizora přímo závisí jeho výplata.
Když je řeč o výplatě, počet černých pasažérů podle statistik klesá. Mohou za to také různé akce, které nabádají cestující k nákupu ročních kuponů a odrazují je od černé jízdy. Nejsou tyto kampaně pro revizory kontraproduktivní?
Z hlediska účetnictví podniku jsou peníze za jízdenky a kupony mnohem lépe využitelné nežli ty za pokuty. Jako loajální zaměstnanec dopravního podniku proto nemohu odpovědět jinak, než že jsou tyto akce dobré. Samozřejmě to pak může někdy vypadat, že je náš odbor méně efektivní. Protože odvádí méně peněz. Někteří zaměstnanci mi brečí, že občas není koho bez lístku chytat.
Komiksy, jež visí třeba ve speciální tramvaji Vymlouvačce, prezentují nejčastější výmluvy černých pasažérů. Ty jste posvětili i vy. Není jejich vyobrazení příliš nerealistické? Kde jsou vulgarismy a výmluvy na zapáchající cestující bez domova?
Je to pochopitelně hodně učesané. Co se týká bezdomovců, magistrát měl jednu dobu strategii, že by se měli lidmi bez domova zabývat sociální pracovníci, a nikoli revizoři. Rozdávali jsme jim dokonce kartičky s radami, kam se mají obrátit o pomoc. V extrémních situacích se pak volalo auto se sociálními pracovníky. To bylo dobré. Revizor v dnešní době určitě nemá jednoduchou pozici.
V centru navíc nejspíš narážíte na tytéž „firmy“...
Ano. Pro kontrolora ale nemá příliš cenu pořád tytéž bezdomovce znovu a znovu pokutovat. U některých již bezpečně vím, že se z nich pokutu nikdy vymoct nepodaří. Každé takové vymáhání pak plodí další a další náklady pro podnik. Takové jednání by se brzy stalo neekonomickým.
Přehlížet takové cestující ale může být demotivující pro ty, kteří za jízdné poctivě platí.
Souhlasím. Bohužel svět není ideální a je potřeba lidem vysvětlovat, proč jednáme, jak jednáme. Naštěstí to většina, alespoň podle mých zkušeností, přijímá s pochopením.
Revizoři pokutují také konzumaci jídla v MHD. S tímhle fenoménem bojují hlavně vaši italští kolegové na linkách metra v Římě. Rozdáváte pokuty za jídlo i vy?
Pokud někdo konzumuje nějaký pokrm v metru, tramvaji či autobuse, hrozí mu pokuta čtyři sta korun. Tenhle fenomén řešíme hlavně na nočních spojích, zejména tam, kde jsou poblíž rychlá občerstvení. Přes den tento problém řešíme naopak minimálně, ale i v noci padají pokuty málokdy. Před samotnou pokutou totiž upozorňujeme, aby konzumace zanechali a jídlo schovali. Většina si dá říct bez problémů.
Jaká jídla se jedí v MHD nejčastěji?
Vede především pizza a také se popíjí pivo. Nevím jak vy, ale když jsem já v pozici cestujícího a nade mnou se tyčí někdo s plným kelímkem v ruce, mám vždy obavy, aby mi ho nevylil za krk.