Porodnice u Apolináře je pravděpodobně nejdéle fungující porodní zařízení světa. Přežila mocnářství, první republiku, druhou republiku, první okupaci, třetí republiku, totalitu i druhou okupaci. Ale i do jejího historického hávu nakonec vtrhne 21. století. Modernizace sem přinese nový pavilon, ale bude to na úkor jedné staré stavby. Spolu s ní zmizí i typický komín, který je navázaný na vytápění a objekt, kde se vaří. Nezrodil se spolu s Hlávkovým projektem z let 1870 až 1875, přibyl až později.
V jeho stínu se ale narodily tisíce, možná desetitisíce, ne-li statisíce dětí. Možná i nějaký ten milion. Apolinářský komín je jakousi protiváhou komínu protější psychiatrické kliniky. Mihne se často v záběrech na Prahu, ve filmech i seriálech. Dotváří anglikánskou atmosféru typického hlávkovského stylu.
Ale půjde k zemi. Nejspíš už v roce v roce 2025. Zkoušel jsem se v nemocnici na Karlově náměstí, kam porodnice spadá, přimluvit. Rád fotím komíny a jsem nerad, když mizí. Mám v archivu už pár těch, které dominantami být přestaly. Nejen v Praze.
Jenže pokrok nezastavíme. Takže až půjdete kolem Apolináře, nebo vejdete dovnitř, vyfotografujte ten komín. Má pokaždé jinou náladu, atmosféru. Záleží na tom, jaký je denní čas, jaké je počasí, ale i osobitý pohled každého z nás na svět…