Globalizace se v epidemii ne vždy osvědčila. Zpožděné dodávky výrobků i jednotlivých dílů vyhnaly ceny vzhůru. Výhodu nízkých cen, které měli finální zpracovatelé proto, že skládali své konečné produkty z kusů vyrobených po celém světě a dodaných na určenou dobu, koronavirová epidemie zničila. Kvůli nákaze se nevyrábělo a nepřeváželo zboží. Výrobci najednou neměli (a stále nemají) z čeho vyrábět zboží tak, aby uspokojili zákazníky včas.
Vypěstuje, vychová, porazí a také sám prodá
Hovory o soběstačnosti, kdy suroviny nebo komponenty dodávají firmy z blízkého okolí, nabývají proto na síle. Uzavřený okruh výroby i prodeje je cesta k přežití, kterou už dlouhodobě praktikují hlavně v zemědělství a potravinářství. Sám si vypěstuji, sám si porazím. To je praxe, která platí na rodinné farmě Škodovi v Odunci u Hrotovic na Třebíčsku.
V jejich případě je cyklus od vypěstování krmiva a chovu býků i následné porážky a prodeje ve své podstatě uzavřený. Krmivo a další plodiny pěstují na pěti stech hektarech. Ve stájích mají až 140 býků, které porážejí ve vlastních jatkách. K nim patří i jejich zrající chladicí boxy, které přispívají k uležení kvalitního masa. A následně maso prodávají. Buď ho dodávají konkrétním odběratelům, nebo expedují přes vlastní e-shop. U vchodu na farmu chtějí podnikatelé na podzim udělat prodejnu s malým bistrem, kvůli růstu poptávky plánují, že rozšíří stáj, a mají i další záměry.
„Uvidíme. Člověk má zůstat při zemi, aby to fungovalo. Ale pokud bude prostor, budeme vymýšlet nové produkty,“ říká devětadvacetiletý farmář Vítězslav Škoda. Takřka absolutní soběstačnost se podnikateli v zemědělství vyplácí nejen proto, že není výrazně závislý na jiných subjektech. Letos si totiž vysloužil i značku Vysočina regionální produkt.
Mají pivovar i sladovnu, zatím scházejí obilná pole a chmelnice
Jak si držet stále vysokou kvalitu piva? Rodinný pivovar Bernard v Humpolci už před lety vsadil na nákup sladovny v Rajhradě. Tím si pojistili, že surovina, která tvoří nejdůležitější surovinu pro výrobu nápoje, je plně pod jejich kontrolou. „Vlastní chmelnice nemáme,“ komentuje polouzavřený výrobní okruh spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard. Dotazy ohledně vlastních polností s vlastním sladovnickým ječmenem odbývá s úsměvem s tím, že podobné myšlenky nejsou úplně scestné.
Do určité fáze „absolutní“ soběstačnosti by se rádi dostali i výrobci modelů aut Kaden v Novém Hrádku ve východních Čechách. Nové zrekonstruované prostory nyní rozšířili o vývojovou dílnu a také se snaží hledat výrobce jednotlivých dílů i dodavatele surovin co nejblíže k fabrice.
„Během epidemie to byl, nejen v našem případě, boj o čas i o zajištění dodávek,“ komentuje směřování k co největší soběstačnosti ředitel Kadenu Lukáš Petrovický.
Vlastní design, nábytek i les?
Ke dřevu, i když ho takzvaně nevystudoval, ale jen okoukal ve venkovských truhlárnách, má nábytkářský designér Jakub Březina blízko od dětství. Rád ví, když si vybírá dřevo pro stoly, židle a další kusy, kde stromy vyrostly.
„Jiné jsou ty na Šumavě, jiné tady na Vysočině,“ říká Jakub. Jako jiní, kteří se dřevem pracují, nakupuje uleželý a vyzrálý materiál, ví, že i u něho bude dřevo většinou ještě nějaký čas ležet, než nastane nejvhodnější doba pro zpracování. Řeči na téma, že by měl surovinu z vlastního lesa, nejsou u něho jen teoretizováním. Zatím žádný lesní porost nekupuje, ale podobného snu se nevzdává. „Uznávám, že momentálně je na takový krok docela příhodná doba,“ myslí si designér Jakub Březina. Jasné mu ale je, že kdyby nyní v nějakém vlastním lese vysázel stromky, dřevo z nich by asi použili až jeho potomci.