U dopisů a mailů, které občas píše, si zásadně ke jménu přidává titul Spisovatel Cestovních Průvodců a Encyklopedií. Když se s ním sejdete v jeho oblíbeném mekáči a on namísto k prodejnímu „robotickému“ kiosku vyrazí raději stát deset minut do fronty ke skutečnému člověku, protože je dle svých slov „sociálně založenej“, hned víte, že máte před sebou někoho výjimečného.
Blonďatými kudrnami a úsměvem od ucha k uchu vždy vybavený Filip Schiller se v deníku Metro objevil již před třemi lety, kdy vydával svou knižní prvotinu. Nyní tenhle milovník letadel a cestování obecně vydává svou druhou cestovatelskou bibli.
„Tentokrát jsem si nenechal vytisknout padesát knížek, ale rovnou stovku. Říkal jsem si, že když je s tím taková práce, tak ať to stojí za to. Distribuci moc vymyšlenou nemám. Paní Jana Straková, která mi s vydáním knihy opět pomáhala, mi poradila, ať obejdu pražská knihkupectví a nabídnu jim to,“ říká pro deník Metro Schiller.
Covid ho nezastavil
Schillerova prvotina byla průvodcem po městech bývalé NDR. V nové knížce se pouští do tématu cestování po městech podél toku řeky Sáry, jež se táhne přes Francii a Německo, Severní Francie a francouzské Riviéry. Schiller je při práci i v životě o něco „pomalejší“, a využívá proto služeb sociálních poradců, kteří mu pomáhají začlenit se. Jak ale dojde na cestování a psaní o něm, mění se ve zcela samostatného perfekcionistu. „Do tvorby knížky mi zasáhl samozřejmě covid. S mamkou jsme nemohli cestovat tak, jak by bylo potřeba. A já, když o nějakém místě píšu, tak ho přece musím navštívit. A také nafotit. Jediné, co tak nemám v hlavě, je počítač. Proto si některé zajímavosti následně dohledávám na internetu,“ popisuje Schiller.
Hostely jsou fajn
Ze svých cest si Schiller odnáší vždy nejen plný foťák obrázků, ale také si díky svému specificky nastavenému myšlení pamatuje do koruny či eura přesně, kolik kde utratil.
„Podle mě je perfektní ušetřit za bydlení tím, že se ubytujete v hostelu. To si vždycky pokecám, protože se tam bydlí ve více lidech. Akorát mamka to moc nemusí,“ dodává Schiller, jenž je kromě jiného vášnivým sběratelem mikin s logy měst. Filip Schiller je také milovníkem letišť. Proto pro něj byla vysněnou profesí práce na Letišti Václava Havla, kde s pomocí asistentů před pár lety vypomáhal v kanceláři. Teď vykonává kancelářskou práci v jedné firmě na Palmovce. Ani zde ho ale jeho milovaná letadla neopustila. „Pracují tu se mnou dvě bývalé letušky,“ usmívá se spiklenecky Schiller. Letadla a letiště mají v krvi i v jeho rodinném klanu. Filipova sestřenice je pětadvacet let letuškou, bratr babičky pak byl zaměstnán jako letecký mechanik.
„Na Palmovce pracuji již nějakou dobu a jsou tu prý se mnou spokojení. Kvůli svému zdravotnímu stavu pracuji jen čtyři hodiny denně. Většinou mám ale hotovo dřív a někdy se i najde čas na psaní. Asistenci již v práci nevyužívám,“ líčí pro Metro Schiller, jenž nyní využívá pouze takzvaný program podpory samostatného bydlení.
Přečteme si on-line?
Filipovu první knihu si lze zdarma přečíst v elektronické podobě na webu rytmus.org. Jde o stránky organizace, která pomáhá převážně lidem s mentálním postižením, aby se mohli aktivně začlenit do běžného života. Ať už je to ve škole, v místě bydliště, nebo v práci. Kde a jak získat Filipovu druhou knihu s názvem Významná města podél toku řeky Sáry, Severní Francie, Sárska, Porýní, Falce a francouzské Riviéry i to, zda bude také brzy on-line, je zatím otázkou. Na podzim se ji totiž Filip chystá ještě řádně pokřtít, ale neví, kde a kdy. Přemýšlet o tom plánuje, jak jinak, než při cestování. „Odjíždím teď na čtyři týdny do lázní Dolní Lipová u Jeseníků a v druhé půlce září na deset dní s mamkou k Baltskému moři. Pak uvidíme,“ vysvětluje Schiller s tím, že si do návratu nepřečte ani „svůj“ článek v deníku Metro.
