O čem váš blog je?
S notnou dávkou nadsázky, sarkasmu a ironie vykresluje každodenní situace, se kterými se každá máma více či méně potýká a má při nich touhu vrhnout se z balkonu. Zkrátka dává nahlédnout pod emoční slupku úplně obyčejné mámy.
Co vás vedlo k založení blogu?
Bylo to spontánní. Když v dnešní době otěhotníte, odevšad se na vás valí, že právě prožíváte nejkrásnější období v životě. Očekává se od vás, že budete vysmátá, takřka zfetovaná těhotenskými endorfiny, možná na vás sem tam vypadne letmá zmínka o ranních nevolnostech, ale co je nějaké ublinknutí proti tomu, že ve vás roste život. Jenže když pak ležíte dlouhé měsíce v permanentní „kocovině“ a požírají vás všechny ty negativní emoce, máte vztek. Říkáte si, co je tohle za podvod? Navíc to, že nehýkáte blahem jako všechny ty přemotivované insta mámy, vás nutí strašně pochybovat o sobě, o tom, jestli budete dobrá máma. A to byl ten impulz. Řekla jsem si, že je načase o tom začít psát i z druhé strany. Aby i ženské, jež neprožívají ty správné „korektní“ emoce, měly azyl a nepřipadaly si jako černé ovce – jako tehdy já.
Setkáváte se s kritikou?
Překvapivě strašně málo. Když jsem začínala, dost lidí mě varovalo, že matky jsou jednou z nejagresivnějších komunit internetu. Ale popravdě mi za celou dobu nepřišla jediná hanlivá zpráva. Sem tam se v komentářích nějaký ten „hejt“ objeví, ale je jich fakt minimum. Většinou tam stojí, že lidi jako já nemají mít děti. V různě vyhrocených verzích. Občas mě to otráví. Lhala bych, kdybych tvrdila, že ne. Ale učím se to házet za hlavu. Ten člověk zkrátka nepochopil myšlenku celého blogu. Stane se.
Jak si svůj blog představujete do budoucna?
To nevím. Nechávám to osudu. Nejsem moc inovativní typ. Dělám to tak, aby mě to bavilo. Což mě baví.
Co je obsahem vaší knihy?
Je to takový „real-life“ průvodce těhotenstvím pro otrlé. Exkurze do duše ženy coby budoucí matky, ale i partnerky, marnotratnice, hysterky, nenapravitelné cyničky s typickými ženskými vrtochy. Není to pro každého. Doporučuji vždy předně číst anotaci na zadní straně, to je takové síto. Koho pohorší, je jasné, že to nebude jeho šálek kávy. Dovolím si z ní citovat: „Nechť se z pobliónu konečně rozezní žalozpěv ženy coby oběti reprodukce!“
Když jste začínala, tušila jste, že budete mít takový úspěch a vlastní knihu?
Vůbec! Doufala jsem, že se na mě nabalí třeba pár stovek, možná tisícovek žen a budeme se v tom tak nějak plácat spolu. To, co se stalo, je bombastický. Hlavně proto, že tvoříme fakt komunitu. Ta sounáležitost mě strašně baví. A ty jejich humory? Stavte se někdy. Ty komentáře jsou vlastně tisíckrát lepší než celý můj blog!
Plánujete další knihu?
Jasně že ano! Pokud mě vydavatel nevypíská. Vlastně už jsem začala psát. Půjde o pokračování, takže první rok mateřství. Uvidíme, zda ji dokončím.