Nedávno jsem jel do jižních Čech, kde jsme měli hrát mou divadelní hru. Jenže auto se dostalo za několik kamionů s německými poznávacími značkami, které se nedaly na úzké silnici předjet. Když jsem se za nimi loudal, přemýšlel jsem, jak by se daly kamiony na našich silnicích omezit. A přišel nápad.
V Německu a Francii požadují, aby naši řidiči dostávali při průjezdu jejich zeměmi stejnou mzdu, jakou mají řidiči u nich, a tím se prý zabrání nekalé konkurenci. Co kdybychom požadovali, aby němečtí a francouzští řidiči dostávali recipročně při průjezdu přes Česko stejně nízké mzdy, jako mají naši řidiči? Ať vidí, že český řidič tvrdej chleba má.
Třeba by pak začali jezdit jinudy. Když se táhnete v autě za někým pomalým, napadá vás kdeco, a to snad omlouvá tok mých myšlenek. Jenže mi došlo, že to je nápad za všechny peníze! Jistý český satirik říkal, že s hloupostmi se nedá bojovat inteligentně, ale jen ještě větší hloupostí, aby vynikla pitomost té první. Iniciativa, aby zahraniční řidiči dostávali na našich silnicích stejné mzdy jako ti čeští, může být první vlaštovkou.
Nebojme se hloupostem přicházejícím z Evropské unie bránit tak, jak se sluší na národ Švejka a Cimrmana. Zaplavme Brusel absurdními návrhy, jimiž budeme reagovat na evropskounijní pomatenosti. Rozvrátili jsme rakousko-uherskou monarchii i Varšavskou smlouvu, a to by v tom byl čert, abychom neudolali i bruselské byrokraty. Další podnětné myšlenky mne ovšem nenapadly, protože se mi právě v té chvíli podařilo kamiony předjet.