Je sice malá, ale je za ní velký příběh. Zoo Dvorec najdete slabou půlhodinku jihovýchodně od Českých Budějovic. Poprvé se návštěvníkům areál otevřel teprve před 16 lety, její ředitel Viktor Ambrož se o exotická zvířata staral ale už dávno předtím.
Celý příběh dvorecké zoo začal tříměsíčním lvíčetem, které si Ambrož na začátku 90. let dovezl domů do nedalekých Ledenic. Postupem času přibyli i další šelmy, plazi nebo primáti. V té době už u Ambrožových každou chvíli řinčel zvonek. Z exotických tvorů byla na malém městě velká atrakce.
S přibývajícím počtem zvířat, rostly také nároky na prostory. Bylo proto třeba najít vhodnější místo pro chov. Volba padla právě na staré hospodářské stavení ve Dvorci. „Když jsme sem přesídlili, byl tu jen lehce opravený statek, holé louky a maximálně pár bodláků. Nikde žádný strom, nikde žádný stín,“ vzpomíná na počátky zoo Ambrož.
Komentované krmení hrocha Buborka
Žádný beton
V kanceláři, kde nás hostí, visí fotka Josefa Vágnera s malou zebrou v náručí. Černobílý snímek zakladatele královédvorského safari tu není náhodou. Slavný přírodovědec a cestovatel je pro zdejšího ředitele velkým vzorem a inspirací. Vidět je to hlavně na prostorách pro zvířata. Zapomeňte na beton, zdejší výběhy se naopak co nejvíc podobají přirozenému prostředí zvířat.
Však právě fauna je v zoo na prvním místě. Zdejší tým se snaží pečovat o ohrožené druhy a tím zachovávat světový genofond. Stačí se po areálu projít, a je vám jasné, že zdejší chovatelé dělají svou práci správně. Důkazem jsou neustále nová mláďata. My zoo navštívili v polovině srpna, to byla sotva pár dní na světě malá mara stepní. Mláďata tu však letos měli ale třeba i lemuři, tamaríni nebo servalové.
Naše prohlídka za doprovodu pana ředitele začala v jedné ze zdejších chloub. Pavilon s jedovatými hady je totiž unikátní. V Česku větší kolekci kober nenajdete. „Plazi byli můj první koníček,“ vysvětluje Ambrož. Ten má v srdci speciální místo také pro lvy. Však již zmiňované lvíče bylo na začátku celého příběhu. Již uhynulý samec Kristián je i ve znaku zoo.
Lev jihoafrický bílý je opravdu veliký tvor.
Lvům se zde velmi daří. Rukama ošetřovatelů prošlo na desítky mláďat. Velká věc se tu povedla v roce 2017, kdy se zdejšímu páru lvů jihoafrických bílých narodila paterčata. Čtyři samičky tu potkáte dodnes. Jediný samec našel nový domov v zoo v Mexiku. „Byl obrovský, když stál na všech čtyřech, koukal mi do očí,“ vypráví Ambrož. Kousek od nás je ještě výběh tygrů bílých indických a kus dál zase ve stínu odpočívají zmiňovaní servalové.
S nadšením v hlase nás Ambrož vede i do pavilonu Wanawake. Expozice pro malé africké šelmy vznikla v zoo loni. Název není náhodný. Wanawake je svahilský název pro ženetku. V pavilonu je totiž k vidění pár vzácných ženetek levhartích. Tento druh není chován v žádné zoo v Česku.
Ženetka levhartí, ženetka skvrnitá, mangusta tmavá, mangusta žíhaná, promyka červená či cibetka africká. To jsou druhy, které můžete vidět v pavilonu Wanawake.
U paviánů se povyk nedělá
Prim v celém areálu hraje už několikrát zmiňovaná Afrika. Dobře je to vidět v nejzadnější části zoo. Ve výbězích tu můžete pozorovat zebry, přímorožce či hyeny. Ambrož dokáže o každém druhu poutavě vyprávět. Zvířata miluje a rozumí jim, co naopak rád nemá, jsou neukáznění návštěvníci. Při naší procházce zoo hned několikrát zvýšeným hlasem napomenul „lidská mláďata“. Šlapat mimo vyznačené stezky nebo hulákat u výběhu pro paviány? Kdepak, to se nedělá.
Naše prohlídka zoo se už chýlí ke konci, Ambrože totiž ještě dnes mimo jiné čeká komentované krmení hrocha. Určitě si ho jděte poslechnout. Je to vypravěč. Krmení ohromného sudokopytníka se v sezoně koná pravidelně od 16 hodin.
