„Ach jo,“ povzdechnu si při pohledu do šatní skříně. Je pátek ráno a za chvíli mám v pražském obchodním centru na Chodově schůzku s módní stylistkou Kamilou Vodochodskou. „Co si mám vzít na sebe? Vždyť nic nemám,“ koukám na skříň přeplněnou nejrůznějšími hadry. Když se máte potkat s někým takovým, kdo módě opravdu rozumí, je to poněkud stresující. Nechcete přece zjistit, že třeba absolutně nemáte vkus nebo tak něco. Ještě navíc když žijete v domnění, že vám móda není zas tak cizí. Koukám do šatníku tak dlouho, až zjistím, že nestíhám, a volím klasiku – černý outfit od hlavy až k patě. Tak snad to nebude tragédie, říkám si.
Módní segmenty
Sedíme s Kamilou Vodochodskou v kavárně na Chodově, a tak začíná naše dvouhodinová pouť nakupováním a zjišťováním, co vlastně potřebuji a co mi v šatníku chybí. Nutno říct, že Vodochodská není jen tak nějaká stylistka. Souzním s ní v tom, že mimo její dvacetileté zkušenosti v oblasti módy a návrhářství se snaží své klienty vést nenásilným způsobem k udržitelnosti. Nejdřív se jí ptám, kdo k ní chodí.
„Jde o několik typů lidí, říkám tomu segmenty. První z nich jsou lidi, kteří chtějí vybrat oblečení na konkrétní událost – svatba, večírek, konference. Druhým segmentem jsou lidé, kteří cítí stav, kdy ne že by úplně měli šatníkové vyhoření, ale nejsou od toho daleko. Mají ve skříni kousky, které jim vyhovují, ale často nevědí, jak to sladit, nebo mají pocit, že tam prostě nic nemají, i když toho mají mnoho,“ říká Vodochodská. V tu chvíli si uvědomuji, že ten můj ranní výstup u zrcadla možná znamená, že patřím právě do tohoto segmentu. „Takovým lidem často pomůže třeba do šatníku zařadit jiný střih kalhot, nové barvy, což jim trochu šatnu oživí. Já jim pomohu vybrat dobrý střih, nové střihové kombinace, objemové kombinace a barevné kombinace. Najednou pak vidím, že to v kabince z těch lidí najednou spadne a začnou si to užívat. Tam já už přicházím řekněme do druhé polohy své práce, což je terapeutická módní práce, a najednou to není jenom zákazník, ale najednou vnímám, že se ten člověk otevře, říká mi o svém povolání, o svých koníčcích, a je to mnohem víc než stylingová práce. Dokážeme tedy pak pracovat také s módní duší. Zní to možná trochu ezo, ale je to neoddělitelná část té práce,“ říká Vodochodská a popisuje poslední segment.
„Pak jsou lidi, kteří vnímají, že by bylo fajn se zorientovat v souvislostech, co se týče udržitelnosti. Kvalita versus finance a tak podobně, ale vůbec nevědí, kde začít. A s tím jim pomohu já,“ dodává. Podle ní je ve všech případech nejdůležitější takzvané vědomé nakupování. „Není úplně špatné jít do fast fashion obchodu, když budete přemýšlet nad tím, jestli to opravdu potřebujete. Už existují i obchody s rychlou módou, které se snaží přibližovat udržitelnosti. Ale stále jsou obchody, do kterých bych nikdy nešla, ale pokud tam klient i přesto chce, jdeme. Jen mu vysvětlím, proč je to třeba špatné či že některé věci z nekvalitních materiálů zkrátka nevydrží, tak aby se na to připravil,“ dodává.
Otázky na tělo
Abychom se přesunuli už do samotné šatníkové terapie, pokládá mi stylistka pár otázek, aby zjistila, jak na tom s oblečením jsem a jaký mám k němu vztah.
Přiznala jsem jí své šatníkové slabiny. Necítím se dobře v kalhotách a potřebovala bych kousky, jež mě hned neomrzí a budu se v nich cítit dobře.
„Jsou nějaké barvy, které byste řekla, že jsou vaše osobní, ve kterých se cítíte dobře?“ ptá se mě stylistka. „Řekla bych, že béžová,“ odpovídám jí v od hlavy až k patě černém outfitu. Vysvětluji si to tím, že vždy dlouho vybírám, co si vezmu, a tak je pro mě černá taková komfortní zóna. Neurazí, ale ani nenadchne.
„Jedna z otázek, na kterou se svých klientů ptám, je vyjmenovat tři kousky oblečení, jež mají úplně nejradši. Je to jednoduchá, ale velmi důležitá otázka. Musím se dopátrat toho, jaký styl budeme poté v obchodech hledat,“ vysvětluje. Zamýšlím se a dochází mi, že nedokážu vyjmenovat ani jeden. „Možná černý bomber, ten mám fakt ráda,“ říkám jí.
Vodochodská mě ujišťuje, že není vůbec špatně, že na některou z otázek nemám odpověď. Podle ní je důležité o tom alespoň přemýšlet a uvědomovat si. „Jedinečnost je v tom, že budete mít něco, co ostatní ne. Například vás nikdy nikdo nepotká jinak než celou v černém nebo vždycky nosíte klobouk, sluneční brýle a tak podobně,“ konstatuje. Podle ní záleží hodně na barvách a strukturách. Spousta lidí má ale blok nosit nějaké střihy, barvy jen proto, že jim někdo v minulosti řekl, že jim to nesluší.
„To je potřeba vymýtit. Abyste z módy mohla tvořit jedinečný styl, musíte mít taky svůj osobitý odstín. Teprve pak se může dostavit wow efekt,“ vysvětluje Vodochodská.
Švadlena není ostuda
„Moje osobitá barva je béžová,“ říkám stylistce. A tak jdeme vybírat oblečení. Dohromady jsme prošly tři obchody. Odzkoušeli jsme béžovou s dalšími odstíny. Vodochodská mi ukázala, které kousky by mi mohly slušet, a vzala je do kabinky na ukázku. „Vám budou slušet stojáčkové topy, které vám prodlouží krk,“ vysvětluje.
A měla pravdu. A to jsem si vždycky myslela, že to není nic pro mě. Jako další mi vybrala džíny, které by nejvíce padly na mou postavu. A taky že padly. „Vůbec není špatné využít švadlenu, aby vám zkrátila džíny, saka, cokoli. Je to opět cesta k udržitelnosti, ale i sebevědomí,“ říká mi. Po dvou hodinách je naše túra po obchodech u konce. Vodochodská mi ukázala, že je důležité najít si svůj styl a neohlížet se na druhé, co si budou myslet. Otevřela mi oči, co se týče vědomého nakupování, a hlavně mi položila otázky, na které sice stále nemám odpovědi, ale budu se je snažit najít. Udržitelnost nemusí stát tisíce korun, je to cesta po malých krůčcích.
Eko-bio udržitelnost?
|
Strážce streamu
