Po 72 letech obnovili pivovar v Lobči. Zlatavý mok původně nechtěli

Od března jezdí o víkendech z Prahy do Mšena historický vlak společnosti KŽC, odtud je to do Lobče po modré turistické stezce asi sedm kilometrů. Po příjemné procházce se osvěžíte pivem a stihnete i prohlídku, vlak se do Prahy vrací v odpoledních hodinách. „Směny na rychlících do Mšena mám nejradši. Užívám si atmosféru ve vlaku, brumlání lokomotivy i okolní krajinu. A když o pauze stihnu skočit do Lobče na oběd, je to ta nejlepší šichta,“ svěřil se nám při naší cestě do pivovaru vlakvedoucí Matouš Hanžl. 

V pivovaru nás přivítali manželé Prouzovi, kteří pivovar vlastní od roku 2007. Poté, co jsme se osvěžili kyseláčem a pochutnali si na guláši a buřtech na pivu, nám tahle sympatická dvojce prozradila, jak se k vaření piva na severu Čech dostala. 

„Jako architekti jsme se zajímali o různé objekty a tohle jsme objevili úplnou náhodou na výletě. Byla to opuštěná ruina, která byla zrovna na prodej,“ vypráví majitel pivovaru Pavel Prouza. 

Opravit historickou budovu mu s manželkou připadalo jako zajímavý projekt, pivo zde ale původně vařit nechtěli. „Po letech nekonečných brigád se lidé začali ptát, kdy budeme vařit pivo. A nejlepší způsob, jak objekt zachránit, je navrátit mu původní funkci, takže bez piva by to nešlo,“ dodává Prouza. 

V pivovaru se můžete i ubytovat, vybrat si můžete celkem ze čtyř apartmánů. V jednom z nich se můžete vyspat ve vyvýšeném železném vodním rezervoáru z 19. století. Pivovar v Lobči má pětisetletou tradici vaření piva. Založil ho rytířský rod Lobečských z Lobče, kteří s pivovarnictvím podnikali jako s byznysem. „Díky propinačnímu právu se jim podnikalo dobře. Poddaní měli totiž povinnosti pít pivo své vrchnosti. Takže třeba do Mšena nebylo možné přivézt pivo odjinud,“ popisuje Prouza. Toto právo bylo zrušeno až na konci 19. století. 

V Lobči se vystřídalo několik majitelů, jedním z nejvýznamnějších vlastníků byl Rudolf Cicvárek, který přestavěl renesanční pivovar do parostrojní podoby. „Pivovar pak zažíval zlatá léta až do první světové války díky skvělému sládku Tománkovi,“ doplňuje pro Metro Prouza. 

Výroba piva zde byla zastavena za protektorátu a pivo se v Lobči nevařilo 72 let. Za komunismu byl pivovar využíván státním statkem jako traktorová stanice, dílny, sklady a garáže. Všechny technologie včetně parního stroje byly rozřezány a odvezeny do šrotu. „Velkou stopu tady zanechala divoká devadesátá léta. Noví vlastníci začali pivovar vědomě rozebírat jako zdroj stavebního materiálu,“ vysvětluje Prouza. 

Budovu zachránili Prouzovi v roce 2007. Díky nim je pivovar kulturní památkou coby součást evropského projektu stezek průmyslového dědictví. Pivo se tu vaří šest let. Lobečský pivovar je tak jediným stále fungujícím historickým pivovarem Mělnicka. „Současná varní technologie je pětkrát menší než ta historická. V sezoně vaříme třikrát týdně, v zimě jednou za týden,“ sděluje nám Prouza. V loňském roce pivovar vyprodukoval 96 tisíc litrů piva a místní sládci jsou uznávání i mezinárodně. 

Pivovar v Lobči můžete navštívit ještě do 20. prosince a pak až v únoru. Další pivovar, do kterého se dá dostat historickým vlakem, je například ten v Kamenici nad Lipou nebo v Nové Bystřici u Jindřichova Hradce. Do obou jmenovaných dojedete úzkokolejným motorovým či parním. Nebo přímo z Prahy jezdí v sezoně Rakovnický rychlík, na jehož trase najdete pivovary dva – Berounského medvěda v Berouně a Bakaláře v Rakovníku.