Děti už týden chodí do školy a rodiče jsou zvědaví, jak jim jde učivo a zda je například nezlobí spolužáci. Jenže malý školák většinou prozradí jen to, že ve školy to bylo „dobrý“. Například pro rodiče čerstvých prvňáků je však jedna holá věta málo. Vzájemná komunikace rodičů s dětmi se totiž se začátkem školní docházky stává nutností.
Špatně vyslovujíPřibývá dětí s vadou řeči. - Podle posledních statistiky z roku 2015 trpí v Česku 36 tisíc lidí (převážně dětí) takzvanou patlavostí. - To znamená, že mají poruchu výslovnosti hlásek a hláskových skupin. Problémy s opožděným vývojem řeči mělo předloni přes 21 tisíc dětí. - Nejčastěji mají problém s řečí děti v Moravskoslezském kraji a v Praze. |
Rodiče často tápou, jak školáka rozmluvit. „Naučit děti, aby s námi komunikovaly, je stejně obtížné jako jim vštípit, jak bezpečně přecházet křižovatku, jak se slušně a hezky chovat ke kamarádům, koho a jak pozdravit a podobně. A přitom všem ještě musíme používat jazyk, kterému malé dítě rozumí,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která je maminkou čtyř školáků. Sama se řídí několika radami, jež jí komunikaci s dětmi usnadňují.
Třeba svým dětem dává konkrétnější otázky než ty, jak bylo ve škole. „Zkuste: Bylo dnes ve škole něco vtipného? Máš nějakou zajímavou příhodu?“ radí Štrougalová. Osvědčilo se jí také, když nejprve svým dětem sama vyprávěla o svém dni.
Podle psycholožky Švamberk Šauerové je také důležité pro hovor vytvořit klidnou atmosféru, aby se dítě uvolnilo. „Sledujme, kdy má dítě samo chuť vyprávět, doporučuji se plně této chuti přizpůsobit, a to i když to bude v čase sportovního zpravodajství,“ radí psycholožka.
Rodiče by také podle ní neměli dětské příběhy o „strašné učitelce“ hned řešit a běžet do školy. „Tlakem na řešení každé prkotiny rodiče v dětech často blokují chuť komunikovat,“ říká psycholožka.
Problém dnešní doby je také to, že se děti neumí vyjadřovat a řada z nich má navíc vadu řeči (viz box). Důvodem, proč dětem chybí vyjadřovací schopnosti, je přemíra používání tabletů a počítačů. Na tento problém upozorňuje německý psychiatr Manfred Spitzer, který zavedl pojem digitální demence. Mluví o něm ve své knize s výmluvným názvem Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Podle Spitzera jsou počítače a tablety návyková droga, která lidem, a zejména dětem, brání, aby se rozvíjeli v jiných věcech než jen v digitálních dovednostech. „Děti, jež sedí před monitory, místo aby si povídaly, hrály či se přely s rodiči, se nevyvíjejí stejně dobře jako jejich vrstevníci, kteří během dne čile komunikují,“ uvedl Spitzer v rozhovoru pro Lidové noviny.
Podle psychologů mohou být tablety i dobrá výuková pomůcka. Nesmí se to však s nimi přehánět. Hlavně malým dětem je potřeba klasicky číst pohádky, a ne jim do ruky vrazit tablet. Zvlášť během prvních tří let života, kdy se řečové centrum dětí intenzivně rozvíjí.
