Není důležité, kde se sportem začnete, ale jak moc se mu věnujete, jak moc ho máte rádi a jak velkou máte oporu ve své rodině. Pak se můžete klidně i z pětitisícového městečka na Vysočině dostat až do nejvyšší domácí soutěže a zahrát si třeba na stadionu slavného Ajaxu Amsterdam...
Fotbalový příběh Davida Kalivody se začal psát na konci 80. let minulého století. Za rodnou Ledeč nad Sázavou sice nastupoval výhradně coby člen mládežnických kategorií, přesto se ke svému mateřskému oddílu pokaždé hrdě hlásil.
Ve třinácti letech zamířil z Ledče do Havlíčkova Brodu, kde dvě sezony válel v 1. české žákovské lize.
„Tajně jsem si přál, ať jednou ochutnám ligu. Byla tehdy tak vzdálená, tak nereálná...“ přiznal při svém ohlížení za kariérou Kalivoda.
Sešívaná rodina
Poměrně záhy však začal jeho sen nabírat reálnou podobu. Ještě coby kluk zamířil hledat fotbalové štěstí rovnou do Prahy. „Nejprve se ozvaly Bohemka a Sparta, ale jakmile zazvonila Slavia, nebylo co řešit. My jsme totiž sešívaná rodina,“ vysvětloval.
Neměl ještě ani občanku, zato jeho chuť něco dokázat pořád rostla. „Týden předtím, než jsem si sbalil kufry, mě vzal do Prahy táta. Tramvaj a metro jsem tehdy viděl poprvé v životě. Na zkoušku jsme projeli trasu ze Slavie na Třebešín, kde byl intr,“ popisoval svoje začátky dnes jednačtyřicetiletý Kalivoda.
Nikdo se s mladým talentem nijak zvlášť nezaobíral, všechno si musel vydřít a vyjednat sám.
„Žádné hýčkání. Dostal jsem pětistovku na týden a úkol: Zvládni to! Dneska jsem přesvědčený, že mě to zocelilo. Já byl poctivák z Vysočiny, který chtěl něco dokázat a věděl, že nic nedostane zadarmo. Vážil jsem si každého posunu vpřed,“ pokračoval ve vyprávění.
Zpočátku posílala Slavia Kalivodu po nejrůznějších hostováních, aby postupně nabíral zkušenosti, a v roce 2006 si ho stáhla zpátky, aby ho využívala jako alternativu na kraj zálohy.
Šance poděkovat
Celý magazín |
Nejlepší sezona však byla stále teprve před ním. Zlom nastal v roce 2007, konkrétně na hřišti Ajaxu Amsterdam, kde si v 76. minutě prvního zápasu předkola vzal míč a postavil ho na značku pokutového kopu.
„V tu chvíli na mě pískalo třicet tisíc fanoušků Ajaxu,“ vybavil si Kalivoda. „Hned za střídačkami seděl můj táta. S mámou mě odmalička ve všem podporovali, obětovali se pro moji kariéru. Já, obyčejný kluk z Ledče nad Sázavou, jsem cítil, že právě teď je nesmím zklamat. Byl to jedinečný moment, jak rodičům poděkovat,“ doplnil.
O pár okamžiků později už se míč třepotal v síti, Sparta díky němu vyhrála 1:0 a Kalivoda stál na vrcholu blaha. „Na Ligu mistrů jsem se jako teenager koukal doma, u televize zobal brambůrky – a najednou byla tak blízko,“ poznamenal.
Vítězství potom „sešívaní“ i s Kalivodou slavili také v odvetě a ve stejné sezoně si tenhle skromný kluk z Vysočiny užil s pražskou Slavií rovněž oslavu mistrovského titulu. „Takové nadšení jsem nikdy víc nezažil. Když jsem pak ze strahovských kabin vycházel, stáli tam tři dědečkové, slávisti, srdcaři. Chytali mě za ruce, děkovali a po tváři jim tekly slzy...“
Kariéru skončil Kalivoda jako třicetiletý v Příbrami, ale pokud to jen trochu jde, kolem fotbalu se jeho svět točí stále. Letos v létě navíc doma v Ledči pořádá znovu také fotbalový kemp.
