Naše redakční jízda začíná u smíchovské redakce, která sídlí kousek od ústí Strahovského tunelu, staršího bratra Blanky. Do navigace zadáváme cíl – trojskou zoo, oblíbený cíl nedělních výletů všech Pražanů. Je neděle krátce před druhou odpoledne amy vyrážíme na vyhlídkovou jízdu. Tedy jestli lze za vyhlídkovou označit průjezd celkem osmi kilometry tunelů zjedné strany centra na druhý.
Hned na začátku nás překvapuje navigace – trasu nám spočítala pěkně po staru, jako by o Blance ještě neslyšela – Vltavskou, po nábřeží, Resslovkou, Ječnou a po magistrále apřes most Barikádníků. Trasu za současného provozu odhaduje na 22 minut. My ale vjíždíme do tunelů. Hned na začátku nás varuje dopravní značení, v tunelu se smí jen padesátkou, což ostatně většina řidičů nedodržuje a tunelem se sune ještě pomaleji. Provoz v tunelu je asi o něco větší, než bychom čekali, je jasné, že vyzkoušet tunel se rozhodl každý, kdo měl cestu jen trochu podobným směrem.
Na konci tunelu jsme za deset minut, za další dvě na parkovišti u zoo. Takže i s rychlostním omezením o deset minut dříve, než by nám trvalo po opačném břehu řeky.
Otáčíme v Troji a cestou zpátky vystrkujeme růžky zulity, tedy vyjíždíme z tunelu na Letné, kde bude zhruba na jaře otevřeno nové parkoviště. Na Letné otáčíme a za pár minut jsme zpět na Smíchově, zhruba ve stejném čase jako při cestě do Troje. Po cestě sledujeme okolní řidiče, na všech je patrná lehká nervozita a asi i očekávání, jak vypadá tunelový komplex za 43 miliard korun. Tedy zhruba za 34 tisíc korun za každého Pražana.
