Zachycení toho, co možná jednou zanikne. „Každý urbexer by se měl řídit pravidlem - zanech pouze stopy, odnes pouze fotografie,“ říká Radomír Kočí.
V jaké budově se vám letos líbilo nejvíc?
Nejvíce se mi líbilo v jednom horském hotelu v zahraničí, kde mají k opuštěným objektům úplně jiný vztah, než jaký je vybudovaný u nás, kde se vše hned rozkrade nebo zničí. V tomto hotelu si nikdo z místních často velmi drahého vybavení nevšímá, a pokud člověk prochází takto skutečně zapomenutým místem, má to velmi zajímavou a nepopsatelnou atmosféru. Něco takového je dobré chránit.
Proč se stal urbex vaším životním stylem?
Pro mě je to hlavně nasátí oné atmosféry, ale následně také dokumentace takového místa. Přijde mi, že jsem poté místu něco dlužen, když jej občas vidím, možná jako jeden z posledních, jak nenávratně mizí a snažím se takové místo uchovat alespoň ve fotografiích, načerpaných informacích a podělit se s ostatními.
Myslím, že to má i určité poslání uvědomění si, jak kdysi stavitelé k objektům přistupovali poctivě, což v současnosti trochu ustupuje a plodíme naopak spíše objekty nekvalitní, příkladem budiž tzv. podnikatelské baroko, na rychlo stavěné satelity apod.
Jak se k vaší komunitě může člověk přidat či vás podpořit?
Určitě je to možné, ale není to zadarmo. Diskuzní fórum na webu urbex.cz je založené na střádání informací k jednotlivým lokalitám, je tedy snadnější poté objekt lokalizovat, aby se ale lokality nevyzradily každému, kdo na fórum zabloudí, je veřejnosti diskuzní fórum uzavřené a slouží pouze pro prověřené průzkumníky, kteří se prokáží pozitivním vztahem k opuštěným objektům.
Z míst vytváříte dokumentace, máte i jiné činnosti související s opuštěnými objekty?
Ano, existují řekněme blázni, například jako já, kteří si některé místo natolik oblíbí, že se nebojí kontaktovat samotného majitele, zjistí díky němu o objektu více informací a kupříkladu nabídnou i pomocnou ruku. Musíme si uvědomit, že důvody, proč jsou objekty opuštěné, jsou opravdu nejrůznější.
A já sám jsem se setkal například s majitelem, který skutečně neměl možnosti se o objekt náležitě starat, tak jsme se s kamarády domluvili, objekt mu v rámci svých možností uvedli do zajištěného stavu, následně od něj dostali i klíče a příležitostně jej hlídáme. Odměnou nám budiž například upřímná radost situací znaveného majitele, trocha toho pohybu na čerstvém vzduchu nebo hromady ořechů ze stromů na jeho zahradě. Práce nemusí mít na sobě pokaždé cenovku.
Není to občas nebezpečný podnik? Budovy nebývají vždy v nejlepším stavu?
Nebezpečné je to každopádně a člověk k tomuto koníčku musí přistupovat nanejvýš s rozumem. Bohužel, v poslední době se z urbexu stala celkem módní a cool záležitost a to zejména pro řady náctiletých na sociální síti. Náctiletí odkojení u počítače a objekty s narušenou statikou, kde se pohybují lidé „na okraji“, to není dobrá kombinace.
Existuje špatný urbexer?
Každý urbexer by se měl řídit pravidlem „zanech pouze stopy, odnes pouze fotografie“. Je to i pro jeho dobro, pokud by odnesl a zanechal něco víc, může se mu také stát, že dostane po čenichu od případné ochranky, bude mít oplétačky s policií a stane se z něj špatný urbexer. Naproti tomu dobrý urbexer řídící se pravidlem výše, se většinou vylíže skoro z každého maléru. I v řadách policie, ochranek a majitelů jsou pouze lidi, a když vidí slušného člověka, který si přišel opravdu místo pouze nafotit a dá se s ním rozumně domluvit, leccos odpustí.
Bohužel situace v poslední době ukazuje, že na Facebooku se soustředí řada špatných urbexerů, kteří se při snaze o vlastní zviditelnění nebojí v opuštěné továrně například zapalovat pyrotechniku nebo spouštět hasičáky. Bohužel pro slušné průzkumníky není páka, jak jim v jejich konání zabránit. Chtěl bych ale zdůraznit, že od takových lidí se urbex.cz naprosto distancuje a prezentovat něco takového na našem webu, tak letí z minuty na minutu. Jsou to obyčejní vandalové, kteří pouze používají nálepku “urbex” a svým jednáním ji dělají velmi špatné jméno.
Máte dobré zkušenosti s výběrem lokalit či se občas nezadaří nabrat potřebný materiál?
Určitě jsou výlety, kdy vyjde každé místo, ale také výlety, kdy se člověk nikam nedostane. Buď na místě probíhá rekonstrukce, to je ta lepší varianta, nebo je na místě pouze hromada suti.
Kde a kdy vlastně tento fenomén dostal svůj název? Lze říci, kdy se dostal do Čech?
Urbex je složenina dvou anglických slov urban exploration, což se může přeložit jako průzkum měst. Asi prvním nejznámějším průzkumníkem byl Philibert Aspair, katafil, který se ztratil v Pařížských katakombách při průzkumu se svíčkou. Jeho tělo bylo nalezeno o jedenáct let později. Dodnes je připomínán pomníkem se svým jménem. Jeden z nejstarších a nejrozsáhlejších webů věnující se opuštěným místům je www.podzemi-cma.cz ale teprve v roce 2010 kdy byl založen web www.urbex.cz byla tato aktivita u nás pojmenována.
Jak je to s legálností Urbex aktivit?
Pokud jde o průzkum opuštěných budov, tak tato aktivita legální není, protože člověk vždy vstupuje na něčí soukromý pozemek bez jeho vědomí. Na druhou stranu, nikoho tím nepoškozuje a nic neničí. Pokud se ovšem s majitelem na prohlídce chátrajícího objektu nedomluví, ale to už pro řadu průzkumníků není ten pravý adrenalinový Urbex.
Někdy není „legální urbex“ vůbec možný, protože majitel, nebo správce by byl odpovědný za vaše zdraví, pokud by vám dal oficiální svolení k dokumentování chátrající budovy, to si nikdo na svědomí nevezme.
V jakých zemích je tento žánr nejpopulárnější?
Urbex je populární po celém světě, ale tam kde jsou zákony nejbenevolentnější a kde mají lidé na své aktivity více času, tam je více urbexerů. Takže celá Evropa, severní Amerika, Japonsko a Austrálie, to jsou země, kde se průzkum nejvíce těší oblibě.
Máte vy osobně nějakou nebezpečnou zkušenost spojenou s urbexem?
Člověk se do takové situace dostane raz dva. Například ze začátku, kdy jsem se tomuto koníčku začal věnovat víc, jsem v centru Prahy objevil velmi zajímavou opuštěnou budovu. Nadšení přehlušilo opatrnost a tak jsem se vydal na průzkum sám. Když jsem byl až skoro u střechy, zaslechl jsem pod sebou hlasy. Další průzkumníci pomyslel jsem si. Nebylo to tak, byli to lidé na okraji společnosti, jeden z nich byl evidentně pod vlivem drog. Vydali se za mnou si zkontrolovat, jestli je nechci okrást o „jejich“ zásobu železa. Naštěstí i zde zafungovala chladná hlava a nekonfliktní rozhovor. U těchto lidí ale člověk nikdy neví, jak se příště zachovají.
Znám ale také případ zadržení českých urbexerů německými policisty. Potkali jsme policii při průzkumu opuštěné továrny ve Švédsku, byli jsme dvakrát zadrženi policií v České Republice a několikrát i hlídači objektů, ale vždy to pro nás dopadlo dobře. Pokud je zjevné že si objekt jen fotíme, a se zástupci zákona, nebo majitele komunikujeme slušně, tak se vždy domluvíme a není třeba žádných postihů.
Co byste poradili zájemcům o tento žánr? Kde začít?
Pokud možno neprolézat objekty sám, najít si nějakého parťáka. Zájemci na našem diskuzním fóru a na webu naleznou i řadu šikovných informací do začátku. A pokud nenaleznou, ať se nebojí a ptají se.
Strážce streamu
