V knize se setkávají továrny, které byly dříve světově známými symboly úspěchu a teď se rozpadají v zapomnění, přízračné nemocnice, kde to ještě čpí dezinfekcí, i když poslední pacienti už dávno odešli, domy pamatující vraždy, sebevraždy i další lidská neštěstí..., uvádí o knize nakladatel. Všechny snímky ale postrádají údaje o přesném určení stavby, tak to vyžaduje krédo vyznavačů urbexu.
„Fenomén urbex je v současnosti čím dál víc trendy a oslovuje čím dál víc nadšených městských průzkumníků. Naší ambicí však bylo připravit knihu, která bude exkluzivní. A tak jsme do ní zařadili neznámá, neokoukaná místa, dosud nikde nezveřejněné fotografie a pak také spoustu zajímavostí z historie opuštěných budov a lokalit, jež byla mnohdy dramatická, děsivá či bizarní,“ říká šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček.
Havlíková a fotograf s pseudonymem DiverZant jsou nejznámějšími urbexery v Česku, kteří byli u formování tuzemské urbexové komunity. „To, co jsem spatřil, mě nadchlo - zašlé zkumavky, lahvičky s různobarevným obsahem, zaprášené přístroje na odstřeďování tekutin, pipety, skleněné misky a kahany. A to vše se nacházelo ukryté za zdí jen pár metrů od rušné ulice, po které dennodenně procházejí nic netušící chodci,“ říká DiverZant.
Texty vyprávějí o historii objektů a zároveň popisují samotné zážitky urbexerů. Otázce „proč to někdo vlastně dělá a k čemu je to dobré“ se věnuje Havlíková v úvodní kapitole, DiverZant přidal návod na focení urbexu. Nechybí ani kapitola o zahraničí, která prozradí, v čem se urbex v Česku a v zahraničí může odlišovat.
Strážce streamu
