Když byla Praha revoluční aneb Jak najít v osvobozené Praze úřady, spolky, instituce

Staré kufry, skříně a zákoutí vydávají občas zajímavá svědectví. Není sice žádné kulaté výročí osvobození, ale brožurka, kterou jsem našel, má vztah právě k tomuto ročnímu času. V pětačtyřicátém byly první měsíce po osvobození. Praha byla plná nejen Pražanů, ale našich i zahraničních vojáků, navrátilců z Reichu nucen nasazených, přeživších z věznic a koncentráků.

SSSR měl vlastní abecední odkaz
Někdo hledal rodiny, jiný pomoc od úřadů, další se vracel do své původní práce, hledal byt a tak dál. Nic nebylo na svém místě. „Nový“ stát zřizoval jednu novou instituci, jedno nové ministerstvo za druhým, rodily se organizace, spolky, byly trochu jiné i politické strany, členila se Praha. Proto vyšel pár týdnů po osvobození Revoluční adresář s nejdůležitějšími kontakty. Není nezajímavé v něm zapátrat. Protože je to otisk doby. Jak se co jmenovalo, co a kdo kde sídlil, jak se to či ono nazývalo.

Zajímavé například je, jaký důraz se už, ač si to mnozí neuvědomili, kladl na přítomnost SSSR. To mělo svou samostatnou kapitolu v rámci abecedního řazení... S odkazem na příslušné rubriky. Co z toho za tři roky bude, to si asi nikdo nepřipustil...

Do ZOO do devíti večer
Ale zjistíte tam i leccos zábavnějšího. Například, že ZOO fungovala, a to až do 21 hodin. Tedy stejně, jako nyní. Některé úřady a organizace byly jasně dobové. Domácká práce sídlila v Jindřišské 5. Úřad pro hospodaření s minerálními oleji při ministerstvu průmyslu jste našli v Hybernské 42. Organizace sdružené pod název Národní odboj byly na různých místech města (Československá studijní společnost - zprávy o obětech německého násilí se nacházela ve Fibichově 8, Komise pro evidenci účastníků národního odboje na Kramářově nábřeží 1000, Ústředí partyzánských a revolučních bojovníků v Bělského 12).

Jména ulic, náměstí a nábřeží se postupem doby měnila, hlavně po „únorovém vítězství pracujícího lidu“. Některá stačily úřady přejmenovat pár dní po porážce Německa, vracela se ta předválečná. Ale například Národní svaz novinářů se usadil v Lützowově ulici 29. Carl Lützow byl sice moravský šlechtic německého původu, zemřel ještě před první světovou válkou, ale shodou okolností se jedna z německých menších bitevních lodí jmenovala Lützow...

Partaje, rozhlas i válečná pomoc
Osidlovací úřad Komise pro osídlení pohraničí mělo kanceláře ve Zborovské ulici na Smíchově (ten byl součástí nově ustavené Prahy XVI.Plitické strany měly sídla, kde už je nenajdete. Sociální demokracie měla hlavní stan Na Příkopě 25, komunisté Na Příkopě 33, než se přestěhovali do dnešního ministerstva dopravy, lidovci si našli sídlo ve Spálené 17. Národní socialisté, strana blízká prezidentu Benešovi, měla sekretariát na Náměstí Republiky 7. Tam vydržela, jako strana socialistická až do konce komunistické nadvlády, ale nakonec v devadesátých letech zkrachovala a sídlo prodala bance.

Československý rozhlas sice budovu nevyměnil, ale ulice dostala už v roce 1945 jméno třída maršála Stalina. Na maršály si dnešní Vinohradská potrpěla. Po vzniku Československa to byla Fochova (francouzský maršál), za okupace Schwerinova - to byl zase německý maršál.Organizace pomáhající státům postiženým válkou se jmenovala UNRRA a byla na Těšnově 65.