Prosincových a vánočních i silvestrovských sportovních akcí je v Česku možná víc než lidí, kteří se v tomto času lenošení a obžerství doopravdy hýbou. Zcela jistě však mají ti, kteří se jen dívají, i ti, kteří milují pohyb, z čeho vybírat.
Bývávaly časy, kdy se v zimě sport provozoval převážně jen v několika minutách televizních Branek, bodů, sekund. V prosinci jely halové sporty, hokejisté vyráželi do Moskvy na „oblíbený“ Turnaj Izvěstijí (hrával se i o Vánocích, protože bolševici v SSSR dodržovali lednové církevní pravoslavné Vánoce). A tak se pražští fandové míče těšívali na lednový fotbalový Zimní turnaj Tatry Smíchov, kde hrávaly hlavně pražské prvoligové kluby. Prvoligová přestávka totiž trvala několik měsíců a tohle byla příležitost vidět v pauze své idoly.
Turnaj měl své kouzlo. Škvárové hřiště a jen zábradlí dělící zmrzlé diváky od prvoligových hvězd v kuliších a rukavicích mívaly neopakovatelné kouzlo. Fandové si na své hvězdy mohli doslova sáhnout. Fotbalisté turnaj buď milovali, nebo nesnášeli. Buď se hrálo na blátě, nebo na ledě, v lepším případě na sněhu. Na smíchovskou škváru někdy v dobrém nevzpomínal slavný Antonín Panenka. Tomu se tam v době, kdy ho znali ještě jen fanoušci Bohemians, trefil protihráč zmrzlým míčem do oka a trvalo takřka půl roku, než mu ho dali doktoři do pořádku.
Návštěvnost bývala podle počasí. Žádné vyhřívané VIP boxy, žádné teplomety. I tak ale přesahovala někdy celková návštěvnost všech zápasů turnaje i deset tisíc platících diváků.
Strážce streamu
