Umístil jsem pár slov a fotky i na svůj oblíbený portál Praha stará krásná na Facebooku. A nestačil jsem se divit, co nostalgických slziček ukáplo. Takže se nemohu o čtenářské zážitky ze čtení vzpomínek nepodělt.
Kromě toho jsem se jeden ten zasněžený a mrazivý pražský den v posledních týdnu na smíchovskou škváru vypravil. Opravdu jsem tam téměř čtyřicet let nebyl. Jak to tady nyní vypadá, to se podívejte ve fotogalerii. Chvíli jsem pokecal s ostrahou celé té obrovské plochy, pán se přišel podívat, co se tu courá za „vetřelce“, neboť je to už míst sportu zapovězené, budou se tu stavět byty. Ale ještě nestaví. Strážce byl hodný, pokecali jsme o zašlé slávě zdejšího fotbalu.
Ale teď už ty čtenářské příběhy…
Josef Veselý: Nejpopulárnější turnaj hraný na škváře. Pořadatelé si mohli vybírat z nabídek. Přednost měla samozřejmě Dukla, Sparta, Slávie...ale i Teplice, Bohemka a sousední Motorlet s domácí Tatrou. Hvězdám naši ligy nevadila zadřená škvára v kolenou a tak jsme vychutnávali souboje Táborského(17), Rudolfa Kučery (17 let), Borovičky, Přády, Krameriuse, Ipsera a dalších pro kluky obdivovaných hvězd.
Jack Oneill: Dodnes pamatuji, jak jsme po soupeřích házeli sněhové koule.
Otakar Kus: Za ten klub jsem na tomto hřišti hrál v letech 1977-80. Je fakt, že jsme tam měli jednu z nejlepších škvár v Praze. Ale stejně ji mám v obou kolenou na památku. Nesnášel jsem zápasy proti Radotínu. Ti nás prasili u nich venku i doma u nás. V Radotíně nás k tomu vždy ještě říznul rozhodčí, a bylo vymalováno.
Aleš Coufal: Také bylo záživné v tom počasí ty kožený kopačáky, když jste s ním dostal tak to bylo jako by vás kopla kobyla.
Pavel Vildomec: S tátou jsem tam vždy mrznul, ale chodil jsem tam rád. Chodilo hodně lidí, tenkrát začínalo jaro někdy v dubnu a tak lidi byli hladový po fotbale. Jako žák jsem tam hrával, ta škvára byla ještě dost jemná. Na hřišti ABC u nás v Braníku, to bylo jiný maso. Ještě roky jsem jí měl v koleně. Napodobovat skluzy Sváti Pluskala nepřipadalo v úvahu.
Jiří Kalaš: No je je, hrála Dukla a Láďa Vízek….no to byly časy
