Pohádku Tři oříšky pro Popelku jste nejspíš sledovali už mnohokrát, přesto jste pravděpodobně dosud nezaregistrovali několik filmových chyb, které její tvůrci opomněli. Nadšení hledači takových „záseků“ však i v případě této vánoční klasiky z roku 1973 prokázali bystré oči.
Tak například ve scéně, kdy Vladimír Menšík coby čeledín Vincek na okraji lesa táhne větve, je v pozadí u zasněženého pole docela dobře vidět sloup elektrického vedení. Co je to však proti Pyšné princezně (1952), tam jsou za Krasomilou v podání Aleny Vránové vidět sloupy hned čtyři, a navíc poměrně blízko.
Jindy si štáb Popelky neohlídal oblečení hlavní hrdinky. Zatímco v jedné a téže scéně při jízdě Popelky na koni je vidět, že má bílé punčochy, o několik vteřin později už je má modré. Podobné je to v jiné situaci, ale taktéž s koněm, kdy má Libuška Šafránková jednou v ruce bičík, podruhé nikoli. Za zmínku také stojí scéna, kdy Popelka převlečená za mladého lovce trumfne prince a jeho doprovod ve střelbě z kuše. Ať už nejprve trefí v letu dravého ptáka, či o několik záběrů později sestřelí z větve na špičce stromu šišku, šípem zasažený cíl do dalšího záběru vždy spadne ze strany. Zkrátka tak, jak dokázal někdo ze štábu tuto rekvizitu z boku mimo pohled kamer dohodit… Jeden neplánovaně vtipný moment je k vidění v Šíleně smutné princezně (1968). Když se má hlavní hrdinka převléct, sundává si nejprve z hlavy šátek. Jenže spolu s ním strhává i k němu nalepený příčesek, který jí vytvářel na čele ofinu. To v Princezně se zlatou hvězdou (1959) se zase sličné Ladě v myším kožíšku záhadně přesouvá prsten z jedné ruky na druhou. Když v kuchyni solí princi polévku, má prsten na levé ruce, když jí sklouzává do polévky, je to ale v dalším záběru z ruky pravé. Ruka zaujala pátrače po filmových chybách také ve snímku Jak se budí princezny (1977). Jakubovi, jehož ztvárnil Václav Postránecký, jsou totiž při smeknutí klobouku na ruce jasně vidět hodinky.
A co takové Pelíšky? Pravda, není to sice pohádka, ale Vánoce si bez této komedie Jana Hřebejka z roku 1999 stejně už představit ani nedovedeme. A i v ní se dějí tak trochu pohádkové zázraky. I když nechtěně. Tak například když babička v podání Stelly Zázvorkové dorazí k Šebkům, během jedné věty pohledem dvou kamer nejprve šátek přes ramena má, o dvě vteřiny později nikoli. Anebo scéna, kdy Jiří Kodet alias pan Kraus přináší domů vánoční stromek... Doma ho opře o zeď, a aby nespadl, zpoza zdi se v záběru objevuje ruka filmového asistenta, která pro jistotu stromek přidrží.
