Ženský světPrvní celovečerní dokument writerky Sany s názvem Girl Power o ženském graffiti má premiéru dnes v Lucerně.
|
„V některých částech světa může být graffiti jediná možnost, jak se může mladý člověk svobodně vyjádřit,“ říká mimo jiné Sany v rozhovoru pro deník Metro.
Jaké to je být writerkou?
Graffiti je prostředí, kterému na celém světě stále dominují muži. Hodně z nich zastává také stále názor, že to není nic pro ženy. Podobně konfrontována byla i většina žen v mém dokumentu. Myslím ale, že doba, kdy někdo ničil moje práce jen proto, že jsem žena, je naštěstí pryč.
Jak se liší graffiti scény v jednotlivých zemích světa?
V Americe existuje graffiti přes padesát let, tím pádem je tam dlouhá a hluboce zakořeněná tradice. První generace writerů jsou už dědečkové. Na Blízkém východě se objevilo až po takzvaném arabském jaru, tedy v roce 2011. Graffiti je vždy hodně propojené s kulturou dané země. V USA je spojováno s gangy, v Jižní Americe ho vidí spíš jako umění pro mladé lidi, v Evropě je to čistě zábava. V některých částech světa to může být jediná možnost, jak se veřejně vyjádřit.
Kdo je typický tuzemský writer?
Zrovna u nás se to nedá jednoduše specifikovat. Komunitu tu tvoří lidé ze všech společenských vrstev a s rozdílným vzděláním. Dávno už například neplatí, že writeři poslouchají pouze a jenom rapovou muziku.
Sehrávají v graffiti komunitě roli i peníze?
Určitě. Například v Kapském Městě je graffiti zábava jen pro bohaté. Všichni writeři, které jsem tam potkala, měli předky v Anglii či Holandsku. Podobná situace panuje také v Rusku, kde chudí nemají ani na základní živobytí, natož na spreje.
Nevnímají Češi writery automaticky jako vandaly?
Myslím, že dnešní společnost je víc uvolněná. Mnoho writerů místo malování na ulicích vystavuje v galeriích. I pražský dopravní podnik podpořil řadu z nich a mohli malovat stanice metra. Ilegální graffiti tady bude vždy a většinovou společností bude vždy vnímáno jako vandalismus. Nedá se to ale zobecnit. Tak jako má každá parta writerů ke graffiti jiný přístup, tak ho má i každý člověk. Některé skupiny ho považují za umění, jiné zas za adrenalinový sport.
