Na úvodní párty v třicátých letech dorazily tři tisícovky návštěvníků. Funkcionalistická stavba architekta Maxe Urbana dominovala skále nad Vltavou a v létě bývala obležená stovkami výletníků.
Osmdesátá léta minulého století obklíčila dominantu Jižní spojkou, Barrandovským mostem, výpadovkou na Strakonice a od Smíchova ji odřízla čtyřproudová silnice a také tramvajový most. Nájemci, kteří se po roce 1989 snažili udržet na terasách společenský život, utekli. Zábava se v novodobém českém kapitalismu přesunula do centra města, a kdo by se táhl někam na skálu mezi dálnicí, železnicí a tramvají. Pustnoucí architektonická krasavice se stala obydlím bezdomovců, částečně to zde vyhořelo a poslední majitelka, manželka bývalého prezidenta Václava Havla, nemovitost prodala.
První náčrty rekonstrukce tohoto místa nesou datování 2003. Měl tu být hotel i kongresový sál. Pak přišla ekonomická krize a šance na oživení se narýsovala jinak. Ekonomická návratnost projektu se změnila. Z původních hotelových pokojů se stalo několik desítek luxusních apartmánů od 1+kk až k pětipokojovým a třípodlažním bytům. A přibyl lichoběžníkový černý objekt s atriem. „Jsou to vlastně řadové domky,“ říká s nadsázkou architekt Ladislav Kuba, jehož kancelář měla na starosti současnou dostavbu. Rekonstrukci původní stavby s věží a restaurací zpracoval mladoboleslavský architekt Ondřej Kukral. Bylo nutné zpevnit opěrné sloupy, protože prvorepublikový beton byl poddimenzovaný a ani hydroizolační vlastnosti nebyly zcela dokonalé už v době svého vzniku.
