Skoro stometrové plavidlo jsme navštívili v rámci nového letního seriálu Obři na Vltavě. Ve zdejších kajutách hledali ubytování hlavně cizinci. Po pandemii covidu si sem ale našli cestu i Češi toužící po netradičním zážitku. „Domácí klientela tvoří asi třetinu našich hostů,“ odhaduje ředitelka botelu Hana Vávrová. Při zmiňovaném covidu musel Admirál bojovat jak s odlivem klientů, tak i s úřady. Problém byla podpora od státu. Plovoucí hotel totiž nemá adresu. S tím ale formuláře nepočítaly.
Chybějící číslo popisné zlobí společnosti i nyní. Admirál by totiž měl rád do konce roku na střeše solární panely. Bez jasné adresy je však komplikované požádat o dotace a všechna povolení.
Měl to tu rád i Karel Gott
|
Posádka se ale nehodlá v boji s byrokratickými živly vzdát. Však už loď pár pohrom přežila. Třeba při povodních v roce 2002 byla o sedm metrů výš. Admirál uvázaný ke smíchovskému břehu velkou vodu vydržel. Musel. Odplout nepřicházelo v úvahu. Plavidlo nemá motor, navíc se nevejde pod žádný most.
Už tehdy, před 52 lety, se sem dostávalo na dva kusy. Nejprve připlula spodní část, horní přivezla až další loď. Na Smíchově se botel jeřábem kompletoval. Skoro jako obří stavebnice. Pokud půjdete kolem, stavte se. Třeba jen na kávu. Loď má ideální polohu. Je kousek od centra a navzdory tomu, že kotví na rušné náplavce, je na její palubě klid. Tak trochu jako někde na moři.
