Ohlasy na výzvu na facebookové stránce Praha stará krásná ohledně neorganizovaně organizovaného autobazaru na Pankráci v letech před rokem 1989 se podobaly tsunami. Bylo to pravděpodobně pověstné místo setkávání všech, kteří si chtěli v časech netržní ekonomiky dopřát buď auto lepší, než jaké bývalo v omezené a hlavně nedostatkové nabídce oficiálních prodejců. Nebo se chtěli vyhnout zprostředkovatelským provizím. Či chtěli prodat rychle a taky dráž, než dřív své auto nakoupili. Což nebyl v době, kdy se na některé vozy čekalo roky anebo za úplatky, nic neobvyklého.
Nebyla jen Pankrác
„Tento neoficiální bazar „na kolejích“ zde vznikl až pár let po zrušení tramvají, které ve své poslední fázi provozu končily na Budějovickém náměstí. A poslední tramvaje těmito místy projely v květnu 1974,“ připomíná Gtam Rally. Vzpomínající mě ale také vyvedli z omylu, že parkoviště na Pankráci u výstupu z metra (tehdy Mládežnická) bylo jediné, kde se takto prodávala neoficiálně auta. „Další malý neoficiální bazar byl ještě na Libeňském ostrově, na parkovišti, přímo před Autobazarem Klenotů. Vedoucí Klenotů to těžce nesl a neustále tam různě škodil. Ale přesto, přese všechno, to nějaký čas fungovalo. Dal se tam tehdy koupit vůz i západní provenience,“ vzpomíná Jiří Omelka. Tomáš Bařtipán upozorňuje, že další takový „autobazar“ býval dole v Nuslích na Náměstí bří Synků.
Dalším takovým místem pro parkování aut s cedulí „PRODÁM“ bylo náměstíčko uprostřed Dejvické ulice, kousek nad dnešním divadlem Spejbla a Hurvínka. Auta v Dejvicích i na Pankráci mívala pootevřená boční okna, kudy se házely lístky s telefonním číslem nebo nabídkou ceny,“ vybavuje si čtenář Jack Oneill.
Prodej ve stylu „metelesku blesku“
Nejeden ze vzpomínajících si na Pankráci pořídil nebo prodal své první auto. „Kupoval jsem tam Renault 9 TXE bez příplatků autobazaru. Skvělá doba,“ pamatuje Robert Vodák. Taky Jiří Tonar má na parkoviště dobré vzpomínky: „Prodal jsem zde svou Octavii z roku 1962, Škodu 100 i Š120... A pochopitelně, i coby zájemce sháněl.“
Ve středním pásu ještě auta parkují. Rok 2002
„Koupili jsme si tam v roce 89 rok starou Škodu 130. Odvozila obě děti a tuny jablek, zeleniny a kompotů od našich a nikdy nás nenechala na holičkách u silnice. Když jsme ji o deset let později prodávali, tak jsem ji obrečela,“ neskrývá dojetí Ilona Borecká.
Nejvíc podrobností přidal Tomáš Zákora. „Mládežnická, to byl fenomén. Bylo to totiž rychlé. Před r. 1989 bylo velmi zdlouhavé zadat si inzerát do nějakého periodika, například Světa motorů. Bylo to na týdny, a když jste navíc neměli domu telefon, což nebyla v ČSSR ani víc jak 100 let po jeho vynálezu běžná věc, musel být tištěný inzerát zadán pod „značku“ a pro odpovědi si chodit do redakce. No prostě pravěk. Tady prodejce nechal škvíru v okýnku, a ještě ten den mohl být uzavřen obchod. Autobazary podniku Klenoty (tohle spojení jsem nikdy nechápal), to byla malá mafie, kde ani někdy neměli zájem vzít auto do komise, když to byla nějaká šunka. A tady se prodávaly jak západní auta, tak socialistický standard i šunky. Navíc jste s autem mohli plně disponovat, používat ho, a vystavit ho tam jen když nebylo zrovna potřeba. Fungovalo to tam ještě několik let i po revoluci, i když už jela naplno Annonce,“ popisuje Zátora.
Až uvidíte modrou er šestnáctku...
Renault 16 TX
Čtenář Jaroslav Rybář si na Pankráci pořídil své první auto. Všimněte si, že v nedostatkovém prostředí reagovali někdy zájemci doslova rychlostí blesku. „Renault 16 TX z roku 1977. Tehdy 12 let starý auto mě vyšlo na 38 000 Kčs, což byla cena Škody105. Hodil jsem tehdy do okýnka cedulku s telefonním číslem, a když jsem dojel domů, už mi mamka předávala vzkaz, že mám volat. A ještě večer jsem se s pánem setkal a nazítří se šlo na Dopravní inspektorát. To tehdy byl dost fofr na tu dobu. (i na dnešní – pozn. autora) Auto jsem prodal před šesti lety kamarádovi na rekonstrukci a dneska s ním objíždí různé veteránské akce. Až uvidíte modrou R16 se značkou ACC, tak je to ona.“
Brouk z Alp
Také čtenáři deníku Metro zažívali na tehdejší Mládežnické své šťastné autochvíle. „Kamarád si tam vyhlédl Brouka. Rok výroby cca 1967. Bylo to v osmdesátých letech. Hodil cenu s telefonem do pootevřeného okénka. Pak jsme pro něj jeli. Prodali nám jej dva kluci. Jeden z nich ho dostal od strýce, který pracoval na ambasádě v Rakousku. Krásný vůz. Dva dny jsme z pneumatik tahali hřebíky, aby prošel technickou. Používal ho tam k jízdě do Alp. Ukazatel paliva byl provázek, který z plováku přes kladky tahal za ručičku. Z ventilku rezervy se odebíral tlak vzduchu a ten tlačil na hladinu v nádobce ostřikovače a přes ventil to stříkalo na čelní sklo. Teplý vzduch od motoru foukal skrz prahy do kabiny a topilo to, tedy moc to netopilo. Velká vůle v převodce řízení. Šestivoltový akumulátor, vyráběli jsme zdvojovač napětí, abychom tam mohli dát autorádio. Ale na tom parkovišti to opravdu takhle fungovalo, těch aut tam byla spousta,“ přidal zážitky čtenář Petr.
VW Brouk
Také Julie Zárubová vzpomíná se značnou dávkou nostalgie. „Táta tam prodával naši hnědou škodovku. Teď mi došlo, proč jsme se na to auto chodili dívat tak často! Kvůli odpovědím! Bylo mi vždycky divné, že se tam jdeme jen podívat a nikam nejedeme. Taky jsme chodili po celé délce parkovišťobazaru, táta obhlížel cedulky a auta. Doteď mi to nepřišlo zvláštní, protože táta byl vždy automaniak a zkoumal snad úplně všechna auta, která potkal. Díky vaší vzpomínce mi vyplulo tolik vzpomínek!“ popisuje Julie.
Jak vydělat na favoritovi
Pankrácké parkoviště fungovalo nějaký čas ještě po roce 1989. „Na Pankráci jsem po revoluci koupil Favorita. Prodávaly se jich tam spousta poté, co se zrušily pořadníky na auta. Když jsem ho po pěti letech prodával, dostal jsem za něj víc peněz, než stála jeho koupě. I když to způsobil narůst cen, kdy se to podaří,“ vypravuje Jaroslav Mader.
Těch, kteří si tu pořídili nebo prodali své stovky, stopětky či stodvacítky škodovky, je v příspěvcích na Staré Praze krásné hodně. Někteří tu nikdy nic neprodali a ani nekoupili, ale chodívali sem alespoň na čumendo a představovali si, co by si pořídili, kdyby na to měli…
Všem, kteří si na tohle místo zavzpomínali a nelenili tak ani písemným projevem, moc děkuji. Chápu, že někomu ukápla slzička. Taky já jsem býval mezi těmi, kteří se tu jako mladík zastavoval a obdivoval, co všechno se vlastně dá koupit a co bych i já jednou mohl řídit, kdyby…
Nikdo však nevypátral v archivu fotografii. Také písemných zmínek o tomto bazaru je poskrovnu, ale na jedno přece jen sledující Prahy staré krásné kápli.
