Od otevření Národního muzea uplynuly zhruba tři týdny, přesto je o ně stále značný zájem. O tom na první pohled vypovídá každodenní fronta, která se táhne od vchodu mnohdy až do podchodu pod kolejemi tramvají. Tvoří se i kvůli vstupu zdarma. Reportéři deníku Metro se vydali situaci prozkoumat přímo na místo.
Jakmile jsme dorazili k Národnímu muzeu, bylo hned jasné, že ani tento všední den nebude ohledně fronty výjimkou. Od zátarasu u hlavních dveří se táhne několik desítek metrů dlouhý zástup, který se skládá nikoli z jednotlivců, ale z několikačlenných skupin. Náš tip, že ve frontě převažují cizinci, nám zanedlouho potvrdí i hlídač, který má na starosti udržovat počet návštěvníků v muzeu v rovnováze. Vydáme se tedy proti proudu fronty, abychom zjistili, jak se s čekáním smiřují návštěvníci.
Skupince Pražanů v důchodovém věku chybí ke vstupu do budovy už jen pár metrů. Počkat si na to ale museli hodinu a čtvrt. Na otázku, zda jim nevadí, že museli kvůli zahraničním návštěvníkům čekat takovou dobu, odpovídá paní Ilona ze skupinky: „Vůbec ne. Myslím, že je naopak dobře, když můžeme ukázat, co v Praze máme.“
Od dalších návštěvnic se dozvídáme, že do půlky fronty jim to trvalo 45 minut. S rostoucím zástupem směrem od muzea však nadšení lidí zde stojících výrazně opadá. A když se po chvíli dostaneme až na konec, který sahá téměř k podchodu, jako poslední se zařadí britský pár. „Přesto, že jsme se do muzea opravdu chtěli podívat, celou dobu tu stát nejspíš nebudeme. Fronta je příliš dlouhá. Mrzí nás to, protože je to jedna z nejvýznamnějších pražských památek,“ svěřuje se Britka.
Než se do muzea lidé dostanou, počkají si zhruba hodinu a půl. Návštěva tedy není krátkodobou záležitostí. Kromě svačiny by si s sebou měli zabalit ještě notnou dávku trpělivosti. Uvnitř člověk stráví asi hodinu.
Strážce streamu
