Kosterní ostatky rodiny vysokého vojenského důstojníka, matka s dítětem, patrně oba zemřeli při porodu, ale i pacienti nedaleké invalidovny. Tyto a další vykopávky nyní zkoumají archeologové a odborníci na antropologii v Pernerově ulici pod Vítkovem. Jejich práci zde může až do konce roku pozorovat každý, kdo se rozhodne projít kolem prázdného pozemku naproti Fora Karlín. Na místě vojensko-civilního hřbitova má pak následně vyrůst administrativní budova.
„Historie místa se datuje od třicátých let osmnáctého století. Pochopitelně souvisí také s výstavbou objektu, který tu sloužil raněným a vysloužilým vojákům, tedy invalidovny. Postupně byl ale k vojenské části přidán i evangelický hřbitov,“ popisuje pro deník Metro, který se na místo vypravil, archeolog Martin Vyšohlíd.
Průzkum nyní probíhá v důstojnické části, kde odhadujeme, že se nachází zhruba tři tisíce těl důstojníků, jejich rodin a dalších civilních osob. „Nálezů je tu pochopitelně celá řada. Lidské kosti, které tady jsou, například dělíme na dvě kategorie. To, co najdeme přímo v místě, takzvaná hrobová situace, tedy kostra či její část, putuje do depozitáře antropologického oddělení Národního muzea pro další účely bádání. Druhá část kostí, která je roztroušena ze zásypu, se bude následně pietně přepohřbívat,“ popisuje Vyšohlíd, zatímco procházíme mezi vykopanými hroby.
Jak a kdy na ono opětovné pohřbívání dojde, není zatím jasné. Pět let před koncem 19. století, kdy byl hřbitov oficiálně zrušen, odtud putovalo na Olšanské hřbitovy asi pět tisíc těl. Díky průzkumům, které tu probíhají v posledních letech, zde pak bylo vyzvednuto kolem dvou tísíc koster.
„Je to věc investora, ale naposled poměrně nedávno ostatky putovaly do pro tyto účely nově zbudované hrobky na Olšanech,“ vzpomíná Vyšohlíd. Do další kategorie objevů patří movité nálezy. Ty končí v depozitáři společnosti Archaia Praha, mezi jejíž zaměstnance patří i Vyšohlíd. Patnáct až dvacet archeologů a antropologů této instituce v Karlíně denně přichází do styku i s takzvanou hrobovou výbavou. „Putují k nám nalezené křížky, růžence, prsteny, knoflíky, části oděvů, madla rakví a další ozdoby,“ líčí Vyšohlíd.
Onen depozitář se nachází zhruba padesát kilometrů za Prahou v obci Pichlov. „Zde jsou věci jednotlivě uložené v bednách a následně je půjčujeme na výstavy. Stále jsou ale majetkem Prahy a řada z nich jednou poputuje do Národního muzea,“ vysvětluje pro Metro Vyšohlíd. S tím, že mezi nedávno nalezené historické rarity patří v minulosti velmi vzácný a drahý plastový hřeben či pradávná zubní protéza. „Na převoz používáme bedny od banánů nebo speciální dřevěné škatule. Máme vypočítáno, jak musí být velká, aby se do ní vešel celý člověk,“ doplňuje Vyšohlíd, zatímco nám ukazuje malou podlouhlou krabici.
Čtvrtou a poslední kategorií jsou náhrobky. Ty Vyšohlídův tým pouze dokumentuje a část putuje do depozitáře kamenných věcí Muzea města Prahy. Část si plánuje vzít také investor, který je chce použít ke svému PR.
„Nad současným nalezištěm vznikne novostavba, která uzavře náměstí s parkem. Jejím středobodem zůstane historická kaple. Investor, se kterým je mimochodem skvělá spolupráce, plánuje v rámci genia loci některé náhrobky zabudovat do jakési betonové stěny. Věříme, že to bude zajímavé,“ míní Vyšohlíd.
Po likvidaci původního vojenského hřbitova v roce 1905 vznikla na jeho místě obecní zásobní zahrada. Později byly pozemky využity pro stavbu továrních objektů strojírny Breitfeld, Daněk a spol. – následně ČKD. Tovární haly s dieselagregátem umístěným ve hřbitovní kapli zde stály až do devadesátých let dvacátého století. A právě s nimi souvisí i poslední zajímavost, o kterou se s námi Vyšohlíd podělil.
„Hřbitov později sloužil také pražské vojenské posádce. Byla sem svážena těla padlých v bitvách za válek o rakouské dědictví v polovině 18. století, nejvíce za napoleonských válek po bitvách u Drážďan a Chlumce v roce 1813. Šlo o tisíce mrtvých. Majitelé továrny tehdy pozemky koupili poměrně levně. Nikdo totiž nad tolika mrtvými nechtěl stavět, natož bydlet,“ uzavírá Vyšohlíd.
