Paradoxně je mohou při práci rušit sousedé. „Někdy se jich třeba jdeme zeptat, kdy skončí s vrtáním. Zatím jsme se vždycky domluvili,“ říká Jaroslav. Ve studiu se při nahrávání nepouští hudba příliš nahlas, protože jinak by si zvukový mistr rychle unavil uši. Plná hlasitost nahrávky se poslouchá jen ve chvíli, když se kontroluje výsledná mixáž. „No a bicí tady nenatáčíme vůbec. Zaměřujeme se totiž výhradně na akustickou hudbu a mluvené slovo. Navíc nahráváme jenom přes den, když jsou všichni v práci,“ dodává Jaroslav.
Zvuková režie, srdce nahrávacího studia, je dominantou jejich obývacího pokoje. Muzikanti přitom hrají ve vedlejší malé oddělené místnosti, která je navíc silně zatlumená, aby vznikalo co nejméně zvukových odrazů. „Velká studia mívají k dispozici prostory, které mají přirozený dozvuk. Když ale chcete stejnou profesionální nahrávku vytvořit v malé místnosti, musíte k ‚suchému‘ zvuku nástrojů a zpěvu přidávat digitální dozvuk, který dokáže věrně nasimulovat třeba i ozvěnu v kostele,“ vysvětluje Jaroslav Marian. Hudebníci tady svoje party natáčejí většinou po jednom, ale vešel se sem i velký cimbál, koncertní harfa nebo natáčení dvou stepařů najednou. Celé studio sice původně vznikalo kvůli jejich kapele, ale Marianovi ho nakonec zařídili tak, že ho může využít kdokoliv – a tak se tu už vystřídala řada umělců.
Ve studiu se natáčelo i nejnovější album skupiny Klíč, které loni vydali pod názvem „V čase zrání…“. Na jeho přípravě, natáčení a rozepsání 17 písní o 600 stranách partitur strávil Jaroslav tisíce hodin. Ale protože natáčeli „doma“, měli dost času nové CD si náležitě vymazlit. Nechyběly ani střepy pro štěstí. „Přímo ve studiu se mi podařilo rozbít pivní půllitry. Totiž, cinkal jsem s nimi do jedné skladby, ale pořád to nemělo tu správnou ‚šťávu‘. Tak jsem se do toho víc opřel a střepy byly všude,“ vzpomíná Jaroslav.
V obývacím pokoji pravidelně zkouší také celá sedmičlenná kapela Klíč, která koncertuje už 37 let. A protože i tady mají zdvojený strop, k sousedům jen tak něco nepronikne. „Každý z nás má své místo, máme to už nacvičené – tři děvčata, cellista, kytarista, já s kytarou a Pavla,“ říká kapelník, který pro kapelu skládá většinu hudby. A jak sám zvládá disciplínu ‚pracovat doma‘? „Jsem workoholik. Někdy je sice těžké do něčeho se dokopat, ale když už se pak do toho pustím, nedokážu přestat.“ „Při práci na naší předchozí desce Jarda dokonce zkolaboval, když dvě noci po sobě nespal,“ dodává Pavla. Skladby Klíče jsou specifické i velkým počtem hudebních nástrojů, z nichž některé patří mezi historické. „Nepoužíváme ale staré církevní tóniny. Děláme svou vlastní autorskou tvorbu, která dojem staré hudby pouze vyvolává, hlavně melodickými postupy a stavbou písní a textů, které jsou tak trochu zasazeny do středověku,“ vysvětluje a uzavírá Jaroslav Marian.
