Slavná čtyřhodinová korunovace v chrámu sv. Víta proběhla 7. září 1836, načež se v Praze natrvalo usadil. Měl tu klid jak od vídeňských intrik tak od zlovolného přízviska trotl. To se odvíjelo už od Ferdinandova vzezření dominovala mu nevzhledná, bramborovitá hlava, při chůzi napadal, trpěl epilepsií. Zkrátka byl zdegenerovanou obětí habsburských příbuzenských svazků.
Až do desíti let byl „ušetřen“ jakékoli duševní činnosti. Posléze se však k překvapení svého okolí naučil mluvit pěti jazyky, přičemž češtinu ovládal, jak doložil František Palacký, „s bravurou“. Pro praktické vladařské záležitosti byl však nepoužitelný - traduje se, že když v roce 1848 skandoval pod jeho okny revoluční dav, podotkl ke kancléři Klemensi Metternichovi (ten za něj de facto vládnul): „A je to dovoleno?“
Koncem roku 1848 byl Ferdinand nahrazen svým synovcem Františkem Josefem I. Poslední korunovaný český král dožil na Pražském Hradě a zámcích Ploskovice a Zákupy. Mezi Pražany byl nesmírně oblíbený – proslul dobrosrdečností, vtipem i štědrostí, metropoli postupně věnoval 450 tisíc zlatých. Ferdinand Dobrotivý zemřel roku 1875 v Praze ve věku 82 let, ačkoli mu lékaři odmalička předvídali krátký život.
