Historie Králodvorských hutí, jež se nacházejí nedaleko brdských lesů, sahá až do třináctého století. Tehdy zde vznikla takzvaná huť Hořejší a ve čtrnáctém století pak ještě huť Dolejší. V současnosti je zrezivělý areál bývalých sléváren v rukou soukromé firmy KD Foundry Králův Dvůr. Do tohoto industriálního muzea nakoukl deník Metro.
Krása pokrytá rzí
Stojíme ve velké hale, jednotlivé místnosti propojují koleje. Nad hlavami nám létají holubi, rozbitými okny sem na mohutné zaprášené vybavení proniká denní světlo. Jak to tu asi vypadalo kdysi, když tady bylo pět set pracovníků?
„V elektrické indukční peci se roztavila takzvaná vsázka, to je železný šrot. Obsah pece se po dosažení licí teploty přelil do fany, tedy do nádoby s žáruvzdornou vyzdívkou. Provedlo se takzvané očkování hořčíkem, který upravil vlastnosti taveniny. Potom se přešlo k samotnému lití do předem připravených forem,“ popisuje tehdejší postupy náš průvodce a nadšenec do slévárenství Jakub Hlásek. „Po několikadenním chladnutí se odlitý válec z formy vymlátil a odvezl se do haly k velkým soustruhům na hrubé obrobení. Poté putoval do soustružny válců na přesné obrábění dle konkrétních požadavků zákazníka,“ dodává Hlásek.
Vzhůru pod zem
Málokdo ví, že byl roku 1918 ze slévárny vybudován tunel, který dosud vede kopcem pryč z areálu. Stojíme před budovou a s naším průvodcem Jakubem Hláskem koukáme na zarostlý vršek kopečku. Na kopci, kde tunel ústil, se těžila hlína pro výrobu formovací hmoty. Tunelem vedly úzkorozchodné koleje, po kterých lokomotiva dopravovala natěženou hlínu do slévárny. Kde se nachází vstup do tohoto tajemného podzemí, ví jen několik vyvolených. Marně bychom se areálem proplétali a snažili se tunel najít. Naštěstí máme našeho průvodce. „O existenci tunelu jsem se dozvěděl od pamětníků. Nikdo z nich mi však nebyl schopen přesně říct, kde se nacházel. Některé zdroje dokonce uváděly, že byl kompletně zasypán, když došlo k utlumení činnosti železáren. Ale nedalo mi to a zahájil jsem terénní průzkum, který zahrnoval celé úpatí kopce, pod nímž se měl vstup do podzemí nacházet,“ popisuje své hledání Hlásek. Po půlročním hledání a prodírání se množstvím falešných stop nastal průlom. Hlásek nalezl historický výkres rozvodů technické vody z roku 1939. Na něm byla vyznačena blíže nespecifikovaná trasa vedoucí mimo areál směrem na takzvanou hlinovku. „Což bylo místo oné těžby hlíny. Po bližší lokalizaci a průzkumu dané části jsem však nenalezl v úrovni terénu nic, co by jakkoli připomínalo alespoň pozůstatky vstupu do tunelu. Byl jsem už připraven hledání ukončit, když jsem úplnou náhodou našel několik metrů od domnělého vstupu zarostlý poklop. Ten ale vedl do podzemního kabelového kanálu, který byl stavěn až v sedmdesátých letech,“ líčí průběh pátrání Hlásek.
Utajený poklop
Když se ale vydal na prohlídku útrob kanálu, zjistil, že vede jinudy, než by měl. Po pár metrech však dál pokračoval kabelový kanál schodištěm na vyšší úroveň, kde se konečně za mírnou zatáčkou objevil profil dlouhého betonového tunelu staré konstrukce. Zde se však na jeho stropě nacházelo stále patrné zašpinění od sazí parních lokomotiv. Koleje, pokud zde stále ještě jsou, jsou schovány pod betonovými panely, pod kterými neustále protéká voda prosakující z okolního kopce. Díky našemu průvodci jsme měli unikátní možnost vstup do podzemí spatřit pěkně zblízka. Kvůli bezpečnosti jsme se však rozhodli toto místo neupřesnit. Poklop se navíc nachází na soukromém pozemku. Areál sléváren je na prodej. Podle zástupců firmy, jež jej vlastní, je zde výrobu teoreticky možné obnovit. „Proto by bylo skvělé najít někoho, kdo vše neodveze do šrotu,“ uzavírá pro Metro společník firmy Jiří Šimsa.
