„Z toho šedivého komunistického světa plného zákazů a nepravd pro nás vytvářela barevné světy Karla Čapka, Betty McDonaldové, Ericha M. Remarquea, Antoina de Saint-Exupériho, Wericha, Horníčka a dalších,“ vzpomíná na svou kantorku Annu Sovákovou Monika Müllerová. „My holky jsme si podle ní štelovaly límečky i dikci. Kluky brala s jakousi úctou jako muže, i když uměla zvolat: Chceš facku? A pak ji šla mezi lavice udělit,“ dodává její další bývalá žačka Alexandra Opavová. O ženě slavného herce, která před několika týdny zemřela, jsme si povídali s několika jejími žačkami. Ty zavzpomínaly na velkou ženu velkého muže.
Bohémská Letná
|
Anna Sováková učila češtinu a dějepis na několika základkách v pražských Holešovicích. Všude kde se objevila, byla pro děti jako zjevení. Distingovaná dáma, která byla pro děvčata vzorem, si zároveň uměla zřídit respekt největších lumpů ve třídě.
Ilonu Antošovou kantorka Sováková učila v letech 1980–1985. „Neměla jsem to doma lehký, psala jsem jí dopisy, svěřovala se jí. Stal se z ní můj životní vzor. Skoro každou hodinu jsme psali krátký diktát. Najednou jsem od ní dostávala opravy, ale modrou tužkou! Hodně mi s češtinou pomohla a já ze základky vycházela s jedničkou,“ říká pro deník Metro Antošová, která o pár let později podle své učitelky pojmenovala dceru.
A nebyla jediná. Jméno Anna dostala po Sovákové i dcera Alexandry Opavové. „Její kantorské mistrovství dělilo učitelský sbor na žárlivce a příznivce a žákům tříbilo přístup ke světu,“ vzpomíná na Sovákovou Opavová, kterou oblíbená kantorka učila v ZŠ Umělecká od roku 1965. „Když se vysloví její jméno, vybaví se mi překrásné veselé modré oči, zářivý úsměv, překrásný hlas, se kterým uměla pracovat na úrovni divadelních herců, a vůně parfému, který se decentně mísil s cigaretovou vůní,“ říká Müllerová. Ta se setkávala se Sovákovou v letech 1979–1981.
Podle dam, jež pro deník Metro povyprávěly, měla paní Anna vkus, esprit a francouzský šarm. „Vždycky milovala a bojovala za svoji třídu a v každém dítěti, které učila, odhalila jeho schopnosti a potenciál. Všichni jsme měli hodnotu a budoucnost. Oplývala trvale dobrou náladou, kterou kolem sebe vyzařovala, uměla být ale i přísná a měla respekt i lásku pubertálních rošťáků,“ vzpomíná Müllerová.
Paní „Andulka“ s jednou ze svých tříd, kam chodila Monika Müllerová
„Byla křehká i silná zároveň a její úsměv a smích byly nakažlivé. Rádi a hodně jsme se s ní smáli. Stávali jsme se nejen dospělejšími, ale i galantnějšími,“ říká další žačka Lucie Špitálská, kterou Andulka, tak jí děti říkávaly, učila na přelomu 70. a 80. let na Strossmayerově náměstí.
Dokázala svoje děti zaujmout a velmi dobře pobavit. Dokonce podle oslovených dam byla excelentní kuchařkou a vynikající řidičkou. „Byla prototypem moderní ženy té doby. Není to ještě zdaleka všechno, ale pokud bych pokračovala, budete potřebovat celou stránku novin jenom na to,“ směje se Müllerová. Oblíbená kantorka a skvělá žena zemřela 21. dubna, svého muže Jiřího přežila o dvacet let.
