Co se dnes (ne)sluší? Popularizátor společenské etikety poradí, jak neudělat faux pas

Vkusně nebo radši vůbec
Příkladem úsměvného faux pas je otázka vhodného nošení ponožek, což už se tak nějak považuje za ryze český fenomén. Ačkoli etiketa dovoluje stále větší ležérnost a důraz na pohodlí, pořád platí, že ponožky v sandálech jsou takzvaně out. Je ale vidět velký posun, a to k barvám. Dnes je dovolené, ba dokonce vítané, když pánové volí k obleku barevné ponožky sladěné s dalšími doplňky. Barev ani vzorů se nebojte, jen dbejte na detaily. A dámy? Už není třeba chodit na každou příležitost v punčochách a v rámci ponožek je možné řídit se aktuálními módními trendy. Nedivte se proto, až uvidíte mladou ženu v šik ponožkách s lodičkami.

Drahá polovička
Ještě před deseti lety bylo běžné předpokládat, že vaše kolegyně žije s mužem nebo že je váš spoluhráč z volejbalu ženatý. To se však mění a jiné typy partnerství, než je heterosexuální manželství, jsou společensky přijímány jako běžné - stejně jako být single. Neuvádějte tedy někoho zbytečně do rozpaků tím, že budete ve svých otázkách automaticky předpokládat, s kým a v jakém svazku je. Mnoho lidí také z různých důvodů nenosí snubní prstýnek nebo se prostě rozhodli, že nepotřebují svůj svazek stvrdit sňatkem. Víte, že je někdo v určitém partnerském vztahu, nejste si jisti jeho formou, a přece jen chcete položit zdvořilostní otázku? Vždy se můžete zeptat, jak se má jejich drahá polovička.

Etiketa v době koronaviru V době pandemie koronaviru přibyla spousta nových zásad a některé také ovlivňují společenskou etiketu. Nejvíce asi zdravení při setkání. Pro většinu z nás bylo dosud běžným pozdravem podání ruky, objetí nebo polibek na tvář - nic z toho teď nepřipadá v úvahu. Pozdrav jako projev úcty a přátelství ale může být i bezkontaktní. Při pracovním setkání dobře funguje lehká poklona hlavou s dlaní přiloženou na hruď. S přáteli si můžeme lehce ťuknout lokty (zahalenými rukávem) nebo poslat vzdušný polibek. Zároveň je zcela v pořádku slušně požádat člověka, který se k nám přiblíží na více než dva metry, aby si vytvořil odstup. Slušnost je zkrátka základ, a to i v případě, že chceme někoho upozornit na nedodržování jiného pravidla. Není přece účelem někoho zostudit na veřejnosti. Mnoho lidí nemusí pravidla porušovat záměrně, může jít o obyčejnou roztržitost ze stresu.

Multitasking
Mnozí jej považujeme za dovednost. Ve skutečnosti podle mnohých psychologů snaha dělat více věcí najednou vůbec nevede k vyšší produktivitě. Je-li navíc jednou z činností prováděných souběžně také komunikace s někým dalším, nevěnujeme jí dostatečnou pozornost. Každý chce být vyslechnut a nikomu se nelíbí, když plýtváme jeho časem tím, že část informací nevnímáme - ptáme se pak na ně znovu. 

Samozřejmě je těžké nenechat se rozptýlit palbou upozornění ze smartphonu a dalších zařízení. Pokud je tedy nepotřebujete k tomu, abyste z nich čerpali informace potřebné pro samotnou diskusi, nechejte je raději stranou nebo vypněte notifikace.

Trpělivost
To, jak rychle nám někdo odpoví na naši otázku, záleží na více faktorech. V první řadě rozhoduje, jestli se ptáme osobně, nebo skrze nějaké komunikační kanály. Pokud jde o rozhovor tváří v tvář, je logické, že očekáváme reakci hned. Jde přece o konverzaci probíhající v čase, na kterém jsme se s protějškem předem dohodli. Něco jiného ale je, když pošleme e-mail. Je přinejmenším naivní očekávat, že druhá strana nemá zrovna na práci nic jiného než okamžitě reagovat. Kromě momentální zaneprázdněnosti může jít také o celkový objem zpráv, zájem o naši informaci nebo i „zručnost“ v používání komunikačních technologií. I když se vám může po hodině zdát, že už snad nikdy reakci nedostanete, zkuste být trpěliví a neurgovat, není-li to nutné. Nechcete přece vypadat, že se domáháte pozornosti. Vzít si na odpověď potřebný čas je normální. Spousta lidí také v rámci duševní hygieny nečte e-maily hned, ale třeba jen jednou za 24 hodin. Jak už řekl Aristoteles: Trpělivost je hořká, ale nese sladké plody!

Intimní pochoutka
Tuzemskou specialitou, která má netušený potenciál vás společensky znemožnit, jsou chlebíčky. Jistě, co by to bylo za večírek bez nich. Od jejich vynálezu Janem Paukertem kvůli nim zažil pořádné faux pas nejeden konzument - prostě rády končí na oblečení. „U chlebíčků platí jedno jediné pravidlo - nikdy je na veřejnosti nejezte,“ usmívá se odborník na etiketu Ladislav Špaček a dodává: „Pokud máte opravdu neodolatelnou chuť, chlebíček si kupte, dobře zabalený doneste domů, svlékněte se, zhasněte, vlezte si do vany a tady jej snězte.“ Když už podlehnete pokušení chlebíčku na veřejnosti, v druhé ruce mějte vždy připravený ubrousek a po každém soustu si otřete ústa. Při kousnutí se vždy odvraťte od společníků a dodržujte osobní zónu alespoň 75 centimetrů. „Dobrá pověst je důležitější než dobrá zábava a chlebíček,“ připomíná Špaček.

Bez kouře
Některým dříve běžným „doplňkům“ odzvonilo úplně, patří mezi ně i cigareta v koutku úst. Díky zákonu si nezapálíte ve většině restaurací, v barech ani kavárnách. „Na společenských akcích je největší problém zápach, který cigarety produkují a který pak ulpí na kůži i v dechu kuřáka. To může být pro okolí nepříjemné třeba v divadle nebo na koncertě,“ říká Ladislav Špaček. I když to zní jako oxymóron, většina kuřáků nemá problém jít si zapálit na čerstvý vzduch. Kouř však obtěžuje i kolemjdoucí. „Naštěstí alternativy klasických cigaret tyto problémy eliminují a jsou kultivovanější a šetrnější formou i pro zdraví. Mezi nejznámější alternativy patří především elektronické cigarety a zařízení na zahřívání tabáku, jako například IQOS. Ten neprodukuje kouř, takže není z oblečení nic cítit, a také nemá vliv na kvalitu vzduchu v místnosti, což jistě ocení vaše okolí,“ dodává Špaček.