Na jaké úrovni je český komiks?
Názory jsou různé. Samozřejmě pokud budeme naši produkci srovnávat s USA nebo Francií, neobstojíme co do počtu, nákladu ani rozmanitosti komiksových žánrů. Je to tím, že v zahraničí má komiks nepřerušenou historii a také velkou oblibu. U nás však máme velké komiksové tvůrce. Připomeňme si Ondřeje Sekoru a jeho Ferdu Mravence, časopis ABC, Káju Saudka a mnoho dalších. Je na co navazovat. V současnosti je zde pestrá paleta autorů a titulů. Kdo hledá, najde, a tak si myslím, že v tuto chvíli je český komiks co do rozmanitosti a kvality srovnatelný a konkurenceschopný se zahraničím. Paradoxně ale v cizině české komiksy vycházejí jen výjimečně a pokaždé s velkou dávkou štěstí.
Vyhraňuje se tuzemská tvorba i žánrově?
Dnes už dávno neplatí, že český komiks rovná se sci-fi nebo čtení pro děti. V posledních letech se český komiks nevyhýbá téměř žádnému žánru, který je běžný v literatuře, nebo filmu. A to od historických příběhů přes autobiografické, existenciální a mysteriózní komiksy až po pokusy o superhrdinský žánr, noir detektivky nebo horor. Neexistuje žádný hlavní proud. Každý autor přináší svůj jedinečný typ komiksu.
Karel Jerie
|
Jak se u nás liší současný komiks od toho před lety?
Mění se styl, scénář i výtvarný projev. Nese to doba. Jsou zde jiné podněty a autoři mají nová východiska. Rozhodně se porušil klasický scénář pevných komiksových oken a komiks se nedrží pevných pravidel. Výtvarníci popustili svou fantazii a inspiraci, a tak tu máme kromě klasických perokreseb i malované komiksy, například komiksy kolážové (autoři Toy Box nebo Vendula Chalánková) a komiksy vymykající se pevným rámcům jako v případě „undergroundového“ komiksového magazínu Xerox. Tvorba se proměňuje, což bylo každý rok možné vidět na našem komiksovém festivalu – Komiksfestu – a nyní v podobě brněnského festivalu KOMA.
Kdo je dnešní komiksový autor?
Komiksový autor je technicky kdokoliv, kdo napíše buď scénář, nebo komiks nakreslí, a někdo jeho tvorbu čte. Jakmile se komiks dostane v jakékoliv podobě ke čtenáři, jsou jeho tvůrci komiksoví autoři. Vy ale máte na mysli spíše jednotlivé persony naší scény.
Ano, to jsem měl, ale vymezit pojem autor se čtenářům magazínu také hodí.
Určitě tu máme výtečná jména, která naleznete v časopisech pro děti ve Čtyřlístku, Bublifuku, Raketě a dalších, pro ty odrostlejší v knihách našich nakladatelů. Nerad bych někoho upřednostňoval, neboť mé kolegyně a kolegové jsou opravdu dobří. Ke špičce kvalitou patří třeba Jiří Grus, Vašek Šlajch, Vojtěch Mašek, Tomáš Kučerovský, Lela Geislerová, Branko Jelínek, Tomáš Chlud, Štěpánka Jislová, Karel Osoha, Toybox, je jich zkrátka fůra.
Kdy jste nakreslil svůj první komiks?
Možná vám to bude připadat jako klišé, ale opravdu patřím k těm, co malují odmala. Komiksy jsem však začal kreslit až v dospívání a byl jsem inspirován klasiky žánru Moebiem a Kájou Saudkem, kteří mi nasadili laťku. Výtvarné ztvárnění příběhu se pro mne stalo médiem, které nabízí mnohé výzvy. Musíte se poprat se stylem, s formou a provedením. Co funguje ve fantazii, nemusí fungovat na papíře, a když se to povede a komiks se zrealizuje, zjistíte, že vše lze provést ještě jinak, a máte důvod malovat dál. Moje tvorba je určitě specifická barvami a také tématy. Aniž bych to dopředu zamýšlel, je spojená s historií a fantasy scénou. Srovnatelný jsem s kolegy, co komiksy vytváří klasickými výtvarnými technikami. Stará dobrá ruční práce. Na počítači kreslím jen výjimečně, takže těmto autorům nemohu konkurovat. S cizinou se netroufám srovnávat. Myslím, že bych snad obstál, ale zahraniční trh má sám své autory a jen výjimečně sahá k těm z krajin „východního bloku“.
Jak takový komiks vzniká? Co vše je třeba zvládnout, aby se dílo podařilo?
Mohu použít příklad ze své současné tvorby. Vlastní komiks, říká se mu autorský, vzniká tak, že si přečtete knihu, u které vám obrazy prostě naskakují před očima. Začnete skicami a pak si uvědomíte, že z příběhu chcete udělat komiks. Připravíte si scénář. Promyslíte a ozkoušíte výtvarný vzhled postav a pak sáhnete k čistému archu A3 akvarelového papíru, na který si rozvrhnete komiksová okna. Tužkou nakreslíte skicu a pak tah po tahu kreslíte perem kontury. Až to vše zaschne, začnete vybarvovat pozadí a postavy. Hrajete si se světlem a stíny a myslíte na pokračování. Vždy musíte být v myšlenkách napřed, aby vás příběh nepřekvapil nebo se nezastavil. Je to vlastně takový proces, který nejde nijak uspěchat. Vše má svůj čas a nějaký čas čekáte i na nápad, jak dál či jak formu oživit, aby čtenáře bavila, aby toužil vědět, co bude dál.
Kdo je váš nejoblíbenější komiksový hrdina?
Oblíbených komiksových hrdinů bych mohl jmenovat celou řadu. Nejde však o klasické superhrdiny, ale většinou pochází z autorských nebo nezávislých komiksů. Tak třeba: Ferda Mravenec, Octobriana Petra Sadeckého, Arnal Ondřeje Neffa a Káji Saudka, Šinkl neboli první společné dílo dvojice Rosinski – Van Hamme, Hellboy či Max a Mořic Wilhelma Busche.
