Jino taje opic. Nádherné umělecké dílo od mistra ve svém oboru. Petr Nikl vedle performancí a divadla produkuje i barvité a nápadité knihy pro děti, které nechtějí pasivní čtenáře. Naopak je zatahují aktivně do děje, a když nehledají odpovědi na nevyřčené otázky, často mají smůlu – za všechny jmenujme krásná díla Záhádky nebo Jělěňovití.
Že má Petr Nikl slabost pro zvířata, víme už dávno. Že se nyní zaměřil na opice, je nasnadě – jsou to malí akrobati, kteří dokážou díky dlouhým nohám a ocasům kreslit různé litery. A to je ono – slova!
A tak ve třináctém autorově svazku ze sebe patnáct druhů lidoopů vyskládalo celou abecedu. Čtenáři si tak v knize mohou luštit jako v rébusu. Hra je to přitom zajímavá a začíná už u jmen druhů. Je tu třeba pavián pláštíkový, kotul veverovitý, mandril rýholící nebo hulman posvátný. To samo o sobě bičuje fantazii, když k tomu přidáte portrétní kresby, probásněnou charakteristiku či vizuální báseň, máte obrovský otazník – co mi vlastně ty opice chtějí sdělit? Je krásné sledovat, jak Nikl umí nakreslit opice v takových polohách, že skutečně něco říkají: „Chápan chápe kam se sápe / nechápe-li tvrdě chrápe.“
Podobný krátký verš vyskládaný z opičích postojů a posezů přitom charakterizuje daný druh a postihuje jeho rysy. Tím je to kniha pro děti, které si díky veršům skutečně odnesou nějaký poznatek a zároveň v opicích musí luštit, čímž si namáhají šedé buňky mozkové. Často však není vůbec jednoduché písmeno rozluštit, zvláště, když se jeho část skrývá na další stránce.
Detailní černobílé grafiky zase ocení dospělí – vedle této hravosti je to také umělecké dílo, které stojí za to mít v knihovně. Petr Nikl díky nakladatelství Meander stvořil úžasnou knihu, nejen srovnatelnou s předchozí produkcí. A dospělí i děti se k ní určitě budou vracet. Co kdyby totiž to slovo složené z opic přece jen znamenalo něco jiného?!
