Máte v oblibě hudbu rockové skupiny Queen? Pak je pro vás milou povinností vyrazit v nadcházejících dnech do pořádného kina s dobrým ozvučením. Do kinosálu totiž vtrhne Freddie Mercury se svou partou a jeho příběh plný písní vážně má grády. Nalepte kníry či si je na obličeji vytvořte žiletkou, oblečte bílé nátělníky a nalaďte se extravagantně. Snímek Bohemian Rhapsody totiž stojí za to!
Filmový příběh o nekonvenční čtveřici umělců, která se proslavila hity jako Don’t Stop Me Now, We Are The Champions, We Will Rock You nebo již v názvu filmu zmíněnou šestiminutovou peckou Bohemian Rhapsody, pokrývá zhruba patnáctileté období života kapely. Přestože má snímek na českého diváka poměrně dlouhé dvě a čtvrt hodiny, není třeba se bát pomalého tempa. Děj totiž od počátku uhání velmi svižně, Mercury se dává v klubu dohromady se dvěma svými budoucími kumpány, potká osudovou přítelkyni, sežene se basák a už se letí za úspěchem. Na konci diváka čeká strhující čtvrthodinové vystoupení na koncertu Live Aid v roce 1985, tedy šest let před zpěvákovou smrtí.
Podle pravidel Hollywoodu se filmového životopisu dříve či později dočká každá úspěšná hudební legenda. Osobně se docela divím, že na celovečerní podívanou o králi Mercurym a jeho o něco méně zajímavých a na rockery až „přeslušnělých“ kumpánech došlo až teď. Vtip je v tom, že Bohemian Rhapsody klasickým životopisným příběhem rozhodně není. Netrápí se s doslovným převyprávěním Mercuryho osudů, neplácá se v sebelítosti z toho, že homosexuální zpěvák zemřel na AIDS, ani neukazuje tolik vyhrocených a vážných situací, kolik by mohl.
Rocková královna
|
Tenhle povrchnější přístup se ale filmařům v čele s režisérem Bryanem Singerem (na konci natáčení ho nahradil Dexter Fletcher) bohatě vyplatil. Fanouška Queenů či člověka, který na detailech nebazíruje, tento přístup potěší. Kdo se bude chtít dozvědět víc, kapelu si vygoogluje či se podívá na některý z nepřeberné řady televizních dokumentů.
Při cestě z kina jsem si odnášel velmi příjemný pocit. Tenhle film o Queenech je totiž nacpaný množstvím hitů, které znějí tak skvěle (doporučuji projekci v IMAXu), že se zaryjí hluboko pod kůži.
I neznalci jedné z nejvýraznějších kapel všech dob jistě tak nějak tuší, že Queen ve své době vzdorovali stereotypům, hráli si s žánry a posunuli hudební scénu zase o kus dál. Na plátně je za tohle experimentování zodpovědný hlavně tvrdohlavý a neodolatelně ozubený Mercury. Ten se mimochodem narodil se čtyřmi zuby navíc, a jak sám na plátně ústy svého hereckého představitele Ramiho Maleka prohlašuje, více zubů u něj znamenalo jediné – větší hlasový rozsah.
U Ramiho ještě zůstaneme. Jeho výkon pomrkává po sošce Oscara se stejnou vervou, s jakou Freddie ohýbal svůj baryton do tenoru. Malekova proměna ve zpěváka na plátně působí velmi přirozeně a dodává jeho charakteru potřebnou křehkost. Zároveň však umí být právě tou hysterickou Queen (královnou), jakou bezesporu byl.
Většina filmů o hvězdách má obvykle tentýž koncept. Nejdřív je chudý, pak je slavný, ještě slavnější a na konci umře. Budiž Bohemian Rhapsody k dobru, že na tenhle koncept zvysoka kašle. A že se tvůrci nenechali okouzlit Mercuryho charismatem a nenatočili film jen a pouze o něm.
