Váš pořad bude mít brzy kulaté výročí. Kde berete pořád inspiraci na nové vychytávky a recepty?
Všude, kde se dá. Osobně od fanoušků, kteří mě třeba osloví na ulici, v hospůdce nebo od známých. Jinak má pořad samozřejmě malý, ale šikovný tvůrčí tým, který má na starosti dramaturgii a pilně hledá všechny ty šikuly, kutily nebo lidové kuchtíky. Um všech zmiňovaných pak vidíte v televizi každou neděli po obědě na Primě.
Odhadl byste, kolik kilometrů jste se štábem za ty roky najezdili?
Tak to samozřejmě přesně nevím. Ale budou to jistě desítky tisíc kilometrů, zcela určitě přes sto a blížící se metě dvě stě tisíc kilometrů.
Máte třeba i nějaké oblíbené kutily či kuchaře, kteří vás inspirují?
Úplně žádné vzory nemám. Ale rád si ze sebe udělám legraci a humor je i mým blízkým parťákem v práci. Jde o to, aby nás všechny bavila, spojovala a ta pohoda byla pak vidět a cítit i v televizi. Takže mě dříve bavil Kutil Tim a můj obdiv má i francouzská kuchařka Julie Child. Mám zkouknutou většinu jejích show. Při vaření byla vždy nad věcí, vtipkovala nad hrnci a byla totálně svá a uvěřitelná na každém kroku.
Promítá se obsah pořadu do vašeho bydlení a života?
Tak spíše se to všechno tak už přirozeně prolnulo. A já s tím nemám sebemenší problém. Výrobky, co vytvářím, nebo dárky, které dostávám od fanoušků Vychytávek, zdobí můj minibyt v Praze a dům v Městci Králové. Za každým dárkem vidím krásný příběh a vzpomínku na natáčení. A to je hezký pocit.
Nejste jen moderátor, jste také spisovatel. Skoro každý rok vám vychází knížka. Jakou chystáte letos?
To vám už mohu prozradit, protože to bude můj dárek mému pořadu a fanouškům zároveň. Pracovní název zatím zní Bible vychytávek aneb 365 tipů, triků a nápadů do domácnosti na každý den. Už ji mám napsanou, a abych se na ni totálně soustředil, tak jsem ji příznačně odešel napsat do klidu a ticha kolínského kláštera.
Ve Vánočním Kameňáku hrál mluvčího prezidenta.
Chybí vám vaše původní učitelská profese? Dovedete si představit, že by vás to nyní živilo?
S nadsázkou říkám, že jsem učitel stále, ale televizní. Neustále se učím novým věcem a rád je potom předávám svým statisícům „vychytaným žákům“ v pořadu. Má to pro mě stejný a možná ještě větší pocit zadostiučinění, než kdybych stál za katedrou a poslouchalo mě ve třídě jen pár žáků. Tato práce má pro mě v tuto chvíli absolutní smysl a mám radost, že se těší Vychytávky už tak dlouho divácké oblibě. Hřeje mě to.
Co vůbec děláte, když zrovna nenatáčíte? Jaké jsou vaše koníčky?
V Praze toho moc po práci nestíhám, maximálně zalít květiny. Ale další práce po práci na mě čeká doma v rodném Městci. Tam máme zahrádku a dům a práce rozděleny. Rodiče se starají o chod domu a v mém ranku je právě zahrada, kde uplatňuji různé vychytávky, aby údržba nedala moc práce, ale zahrada byla pastvou pro oči a sem tam odevzdala nějakou tu úrodu – okurky, rajčata, papriky, fíky. A snad se dočkám i těch banánů z mého venkovního banánovníku. To mě baví a naplňuje zase doma.
Podle sociálních sítí poslední dobou hodně cestujete. Máte vysněnou destinaci?
Nemám. Ale mám rád teplo a slunce, jsem prostě jižní typ. A protože mě od malička fascinovaly palmy, jezdím tam, kde rostou. Po Novém roce jsem se byl tedy ohřát a dobít baterky v Senegalu a nedávno v Egyptě, kam jsem odjel napůl pracovat a psát scénáře k dalším dílům Vychytávek.
Vím, že je to ve spojitosti s vámi v současnosti už evergreen, ale přece jen: Jak to bylo s tím vaším velikonočním přeřekem, jak jste ještě jako reportér posílal v rámci živého vstupu kluky na Velikonoce vyš*kat holky – místo vyšupat? Je to opravdu tak, že to byl z vaší strany spíše vtípek než úmysl?
Bylo to tak i tak. S editorem hlavních zpráv jsem tenkrát vedl debatu o tématu živého vstupu, na který mě poslal. Tvrdil jsem, že zavření pár stanic metra kvůli čištění vzduchotechniky v celostátním zpravodajství nikoho nezajímá už za hranicí metra Vyšehrad. Tenkrát mně na to řekl: „Tak ten živák udělej tak, aby to zajímalo celou republiku!“ A vznikl legendární „přeřek“, který vlastně přeřekem nebyl. U nás se totiž na Velikonoce šupačce, nebo „šu*ačce“, chcete-li, vždycky tak říkávalo.
