Každé ráno vstává první a celou rodinu probouzí tóny svých houslí. Čtrnáctiletý talent s netradičním jménem Vintíř Langášek si stihl zahrát na Pražském jaru, Smetanově Litomyšli nebo také v prestižní koncertní síni Palais des Beaux-Arts de Bruxelles (Bozar) v Belgii. Hudební geny zdědil po předcích, netradiční jméno zase po zbožném poustevníkovi ze Šumavy.
„Vintíř má čtyři sourozence a u všech vidíme, že mají hudební nadání. Všichni, včetně nejmladšího syna, kterému je teprve pět a pů roku, hrají na nějaký hudební nástroj,“ popisuje pro deník Metro maminka mladého umělce Petra Langášková, která sama hraje na klavír. K hudbě měli vřelý vztah i Vintířovi předci. Jeho pradědeček ovládal hru na klavír a housle, ve 30. letech minulého století měl vlastní kapelu, a dokonce mu tehdejší hudební vydavatelství Ultraphon vydalo gramofonovou desku s vlastní tvorbou. Dědeček z druhé strany zase zpívá ve folklorním souboru.
„Už když byly Vintířovi dva roky, vypozorovali jsme, že častěji zpíval, než mluvil. K hudbě jsme ho proto vedli od malička. Housle si vybral sám v pěti letech,“ vzpomíná Petra Langášková.
Být vidět, být slyšet
Velkou motivací je pro Langáška především hraní na prestižních koncertech, spojené s cestováním, nebo dobré umístění na houslových soutěžích, kterým ale často předchází velký boj s trémou. Z Mezinárodní houslové soutěže Josefa Micky v Praze si odnesl trofej za druhé místo, loni na jaře získal první cenu na houslové soutěži v Novém Jičíně a čestné uznání na Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí. Velkou vzpruhou pro něj byla také účast ve stipendijním programu pro mladé nadané umělce MenART, kde měl možnost trénovat hru na housle pod vedením koncertního mistra České filharmonie Jana Fišera.
„Každý hudebník přistupuje k nástroji a studiu skladby po svém, Vintíř se učil nejen od mentora, ale také od dalších dětí, které s ním byly ve skupině. Navázal tu i pěkná přátelství,“ dodává pro deník Metro Petra Langášková.
Kromě sólového hraní se Vintíř věnuje také cimbálové muzice. Hudba však není jeho jediným koníčkem. Je také zapáleným skautem a zdatným horolezcem. Jestli se však vydá na profesionální dráhu houslisty, zatím Vintíř neví. Stále tedy není jisté, zda bude dobývat koncertní haly, nebo vrcholky hor.
Mít talent nestačí
K tomu, abyste dosáhli úspěchu, však talent a píle vždycky nestačí. Jak již bylo řečeno, Langášek je jedním z talentů, které se v minulosti zapojily do stipendijního programu.
„Až do konce března se mohou nadaní žáci a studenti hlásit na stejnojmennou akademii. Ta už sedmým rokem propojuje významné umělce s těmi, kteří stojí teprve na prahu své hudební, výtvarné, taneční nebo divadelní kariéry. Program po dobu jednoho roku rozvíjí talent žáků a studentů základních a středních škol, kteří mají možnost učit se od profesionálů, jako jsou klavírní mistr Ivo Kahánek, uznávaný choreograf Jan Kodet a další špičky z oboru,“ popisuje pro Metro mediální zástupkyně MenART Ivana Šalbabová s tím, že programem už prošlo 660 dětí.
Blok vždy u sebe
V tom, že se bude i nadále věnovat umění, má naopak úplně jasno devatenáctiletý Eduard Bičiště z Hradce Králové. Ten zmiňovaný stipendijní program pro nadané absolvuje podruhé. Po maturitě by chtěl směřovat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.
„Vybral jsem si tam ateliér K.O.V. – koncept, objekt, význam, který vede studenty k hlubšímu pochopení prostorové tvorby. Právě tento směr mě teď nejvíc zajímá. Doufám, že mi to vyjde,“ líčí pro deník Metro Bičiště, který u sebe neustále nosí blok a tužku, a kdykoliv má čas, kreslí nebo skicuje. V šestnácti letech se stal Talentem královéhradecké kultury ve výtvarném oboru a v roce 2022 zvítězil se svou prací v Národním kole mezinárodního bienále figurální kresby a malby dětí a mládeže. To vše pod výtvarným dohledem Marka Bělohlávka, který mladíka učí na ZUŠ Střezina už od šesti let.
Inkoustová Litomyšl
V roce 2019 začal v MenART spolupracovat s Tomášem Císařovským, který patří k nejuznávanějším českým malířům. „Jeho zpracování je mi hodně blízké. Je v něm navíc mnoho příběhů. Poskytl mi spoustu cenných rad. V ročníku jsme se tehdy zaměřovali na figurální tvorbu a vyvrcholením naší práce byla skupinová výstava na festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl, kde jsem měl pět svých děl. Jednalo se o velkoformátové kresby figur inkoustovou tužkou,“ vzpomíná student.
Německá fair play a balíčky
Zajímavá událost týkající se hned několika talentovaných mladých lidí zároveň se včera odehrála také na půdě Střední odborné školy Drtinova v Praze 5. Sjela se sem totiž delegace několika desítek německých politiků v čele s velvyslancem Andreasem Künnem. Na půdě školy si dali sraz nejen s českým ministrem školství Mikulášem Bekem, ale také s žáky a absolventy školy. Důvod je prostý. Místní studenti se totiž již několik let u našich západních sousedů účastní mezinárodních výměn a odborných praxí.
„V květnu loňského roku jsem měl možnost zúčastnit se odborné praxe v Mnichově. Projekt zaštiťovala česko-německá organizace Tandem a naše škola. Celá akce byla formou výměnného pobytu, což znamenalo, že nám byl přiřazen student z Mnichova, který svou praxi vykonával u nás v Praze,“ vzpomíná pro deník Metro student SOŠ Drtinova Adam Kočí s tím, že kromě toho v Mnichově získal skvělé zkušenosti i spoustu nových přátel. „Co se týče náplně mé práce, pracoval jsem v organizaci Buntkickgut. Jde o neziskovku, která se zaměřuje na rozvoj smyslu fair play u dětí skrze fotbal. Mohl jsem díky ní navštívit školy, vyučovat hodiny tělocviku, organizovat pouliční turnaje a především celou dobu komunikovat s nejmladší generací Německa,“ dodává Kočí. Příjemnou zkušenost má i studentka Nela Jodasová. „Pracovala jsem ve firmě Marivie, kde jsem byla součástí distribuce a tvorby balíčků, pomáhala s prodejem anebo byla zapojena do výzkumu současných trendů. Díky praxi jsem si více procvičila německý jazyk a vyzkoušela si, jaké by to bylo žít a pracovat v Německu. Jestliže máte také takovou možnost, jakou jsem měla i já, nebojte se a běžte do toho. Do života vám to přinese hodně, ale nevezme vám to skoro nic,“ usmívá se Kočí.
Erasmus a spol.
Kromě toho, co žákům účast na praxích dala, jak ovlivnila jejich budoucí studijní či pracovní směřování a proč může být přeshraniční spolupráce důležitá, se včerejší diskuze týkala i financí. V neposlední řadě se mladí účastníci ptali na rozdíly v politickém systému Česka a Německa, stejně tak jako na možnosti studia, práce i praxe v zahraničí. Podle Tomáše Botlíka, koordinátora zahraniční spolupráce na SOŠ Drtinova, díky podobným diskuzím, ale i mezinárodním zkušenostem z praxí získávají žáci více sebedůvěry k tomu, aby se v zahraničí nebáli studovat a pracovat. Případně aby pracovali v německých firmách u nás. Stejného názoru je i Jarmila Půbalová z Koordinačního centra česko-německých výměn mládeže Tandem. „Účastníci pondělní akce se dozvěděli o možnostech česko-německých projektů, které nabízíme. Možnosti vznikají díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti a programu Erasmus+,“ líčí Půbalová.
