Kravařské tance totiž ještě nedávno umělo jen několik málo starších dam, které si je pamatují z dětství, a proto hrozilo, že až jednou tyto ženy nebudou, tance upadnou v zapomnění.
Když děti vyrostly
Kořeny novojičínského Javorníku sahají do 50. let minulého století. Soubor vznikl jako dětský valašský kroužek Javorníček.
„U jeho zrodu totiž stál Miloš Hubálek, přistěhovalec z Valašska, který kulturu svého kraje přinesl s sebou,“ vysvětluje Hanzelková a dodává, že právě proto soubor měl a stále má zejména valašský repertoár.
Jakmile původní členové dovršili dvacet let, rozhodli se, že dospět by měl i samotný název jejich uskupení – a tak vznikl Javorník.
Kromě dospělé sekce, která má standardně mezi dvaceti až třiceti členy, funguje v současnosti také Rozmarýnek pro předškolní děti od tří do šesti let i znovuzrozený Javorníček pro školáky do čtrnácti let.
Mezinárodní spolupráce
První jiskra mezi folklorními Čechy a Němci přeskočila v roce 2001 ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde vystoupení Javorníku sledovali i návštěvníci ze sousední země. O dva roky později vystupovala novojičínská skupina na přání pro německé rodáky z Mankovic, kteří obec svého dětství přijeli navštívit.
„Večerem v Kulturním domě v Mankovicích jsem slovem provázela, a to v češtině i v němčině, a musím říci, že to byl nádherný večer. Nádherný tím, že se tam vytvořila velmi přátelská atmosféra,“ vzpomíná na počátky nového přátelství Hanzelková.
Byť byl Nový Jičín historickým centrem Kravařska, po odsunu německých obyvatel se na jejich kulturu a zvyky téměř zapomnělo, Češi na původní tradice nenavázali.
Přátelství s bývalými sudetskými Němci trvá už více než dvacet let.
Dalším impulzem ke vzniku spolupráce bylo seznámení Hanzelkové s Christl Röschovou, jednou z nejstarších tanečnic, která se kravařské tance naučila v dětství. Právě ona spolu s dalšími staršími rodačkami z původního Moravského Kravařska učí mladší generaci své kultuře a pomáhají ji tímto zachovat.
„Nejmladší člence Javorníku je 18 let. Devadesátitříletá Christl je čestnou členkou, na pódiu se proto setkává několik generací, mezi kterými je věkový rozdíl až 75 let. Je to opravdu vzácná mezilidská soudržnost,“ přibližuje Hanzelková.
Bok po boku tančí na festivalech a dalších akcích Javorník společně se spřátelenou německou Krojovou a taneční skupinou Kravařska, jak se nazývá sdružení udržující tradice někdejších německých obyvatel tohoto historického regionu podél řeky Odry.
Česko-německé porozumění.
Tance ani folklor u nás nezaniknou
Společnými silami vznikl projekt, který má kulturní dědictví pomoci uchovat. „Uvědomili jsme si, že tance jsou sice popsány v knihách, ale to není úplně ono. Rozhodli jsme se je proto zdokumentovat ve formě videa, v tuto chvíli jsou na světě dvě DVD s názvem Téměř zapomenuté tance – Kravařské tance I a II. Připravujeme také další pokračování,“ pokračuje Hanzelková.
Současná mladá generace má podle překladatelky o hudbu a tanec zájem, folklor se stává součástí jejich života spíše tam, kde se jedná o historickou tradici.
„Pokud se na fenomén folkloru podíváme z teoretického hlediska, platí, že možnost seberealizace souvisí s naplněním osobních potřeb,“ upřesňuje Hanzelková. „Je to vždy spjato i s vnějším odrazem této činnosti, a to s pocitem uznání, společenského zařazení a ocenění samotných aktivit,“ pokračuje.
O budoucnost těchto tradic se nebojí. „Zlomovým bodem je vždy přechod dětí ze základní školy na střední a vysokou, kdy často opouštějí své domovy, a tedy i místo, kde jejich soubor zkouší,“ říká Hanzelková. „Mnozí se ale po letech vracejí,“ doplňuje s nadějí.
Strážce streamu
