Odpadky do přírody nepatří. To je jedna z iniciativ, která nyní formou vzdělávací soutěže zapojuje školáky do širší akce Ukliďme svět. Iniciativa chce podpořit připravované zálohování plastikových lahví a hliníkových obalů od nápojů. Teď se rozhoduje, jestli se zálohovat bude, nebo jestli bude zálohování jen nepovinné. Nebo vůbec nebude. Zatím lze obaly od jednoho z nápojářů odevzdávat v několika prodejnách v Česku, nevracejí se peníze, zákazník má slevu na další nákup.
Záloháři versus nezáloháři
Školy se do výše uvedené soutěže hlásí v době, kdy naopak svazy obcí a obchodní sdružení rozjíždějí kampaně proti povinnému zálohování. Veřejnost je zahlcena argumenty pro i proti, není snadné se orientovat.
Zejména ve městech je běžné odhazovat odpadky i mimo koše. Nejčastěji ale právě plastové lahve a plechovky. Pokud by Česko přešlo na jejich zálohování a výkup, slovenské nebo německé zkušenosti ukazují, že tento typ odpadků prakticky z veřejnosti vymizel. „Díky tomu se namísto do přírody dostanou zpět do obchodu, odkud poputují k recyklaci,“ uvádí Lutfia Volfová z iniciativy Zálohujme.cz. Mladí lidé na taková slova slyší.
Naproti tomu obchodní sdružení, ale i Svaz měst a obcí a další sdružení tohoto typu se vůči povinnému zálohování PET lahví a plechovek vymezují. Podle nich přijdou obce o finanční příspěvky, které putují do jejich pokladen za provozování třídicích kontejnerů.
„Česko potřebuje v oblasti odpadového hospodářství řešit jiné otázky, například zajištění dostatečných kapacit na zpracování vyseparovaných odpadů, než investovat zásadní finanční prostředky do nepotřebného a nadbytečného systému,“ argumentuje za Sdružení místních samospráv jeho legislativní analytička Barbora Fürstová. K dlouhodobým argumentům odpůrců dalšího zálohování patří třeba i to, že se v Česku daří vytřídit až 80 procent odpadních plastů. Pokud se podaří zálohování dalších obalů prosadit, odpůrci navrhují, aby bylo pouze dobrovolné.
Třídíme suprově, ale často jen pro skládky a spalovny
Na druhou stranu ale nezaznívá ze strany odpůrců argument, že například z petek se daří skutečně recyklovat jen přibližně třetina, například jako surovina pro oděvní a automobilový sektor, zbytek končí v drtičkách a na skládkách. Podobné je to u hliníkových nápojových obalů. Při zálohování, byť ani jeho obhájci nepopírají nemalé finanční náklady, lze vracet zpět do oběhu až devadesát procent plastů a plechovek.
Mezi nejmladšími generacemi obyvatel se ale stále víc prosazují šetrnější trendy v odpadové praxi a nakládání s cennými druhotnými surovinami. Nejedná se pouze o nápoje. Například letos se konal již čtvrtý ročník sběrové kampaně Starý mobil pro Remobil. „Žáci a studenti ze 155 škol sesbírali během jednoho měsíce 11 203 vysloužilých mobilních telefonů. Ty byly následně vytříděny, použitelné části využity na náhradní díly a zbylé potom předány k recyklaci,“ upozorňuje Jiří Šmejkal ze společnosti Remobil.
Že dlouhodobý tlak na recyklaci přece jen přináší výsledky, to dokazují i čísla odevzdaných starých spotřebičů a baterií, které musejí prodejci již několik let povinně odebírat. Byť součástí ceny spotřebiče je podle jeho velikosti a ceny i recyklační poplatek, Češi si to rychle osvojili. „Loni jsme v rámci zpětného odběru recyklovali 5819 tun elektrospotřebičů, to je o 158 tun více než v předešlém roce. Jedná se o osmiprocentní nárůst,“ říká Petra Psotková, tisková mluvčí řetězce Datart.
Plasty mimo trh?
|