Odpadky do přírody nepatří. To je jedna z iniciativ, která nyní formou vzdělávací soutěže zapojuje školáky do širší akce Ukliďme svět. Iniciativa chce podpořit připravované zálohování plastikových lahví a hliníkových obalů od nápojů. Teď se rozhoduje, jestli se zálohovat bude, nebo jestli bude zálohování jen nepovinné. Nebo vůbec nebude. Zatím lze obaly od jednoho z nápojářů odevzdávat v několika prodejnách v Česku, nevracejí se peníze, zákazník má slevu na další nákup.
Záloháři versus nezáloháři
Školy se do výše uvedené soutěže hlásí v době, kdy naopak svazy obcí a obchodní sdružení rozjíždějí kampaně proti povinnému zálohování. Veřejnost je zahlcena argumenty pro i proti, není snadné se orientovat.
Zejména ve městech je běžné odhazovat odpadky i mimo koše. Nejčastěji ale právě plastové lahve a plechovky. Pokud by Česko přešlo na jejich zálohování a výkup, slovenské nebo německé zkušenosti ukazují, že tento typ odpadků prakticky z veřejnosti vymizel. „Díky tomu se namísto do přírody dostanou zpět do obchodu, odkud poputují k recyklaci,“ uvádí Lutfia Volfová z iniciativy Zálohujme.cz. Mladí lidé na taková slova slyší.
Naproti tomu obchodní sdružení, ale i Svaz měst a obcí a další sdružení tohoto typu se vůči povinnému zálohování PET lahví a plechovek vymezují. Podle nich přijdou obce o finanční příspěvky, které putují do jejich pokladen za provozování třídicích kontejnerů.
„Česko potřebuje v oblasti odpadového hospodářství řešit jiné otázky, například zajištění dostatečných kapacit na zpracování vyseparovaných odpadů, než investovat zásadní finanční prostředky do nepotřebného a nadbytečného systému,“ argumentuje za Sdružení místních samospráv jeho legislativní analytička Barbora Fürstová. K dlouhodobým argumentům odpůrců dalšího zálohování patří třeba i to, že se v Česku daří vytřídit až 80 procent odpadních plastů. Pokud se podaří zálohování dalších obalů prosadit, odpůrci navrhují, aby bylo pouze dobrovolné.
Staré mobily vybrané letos na jaře ve školách.
Třídíme suprově, ale často jen pro skládky a spalovny
Na druhou stranu ale nezaznívá ze strany odpůrců argument, že například z petek se daří skutečně recyklovat jen přibližně třetina, například jako surovina pro oděvní a automobilový sektor, zbytek končí v drtičkách a na skládkách. Podobné je to u hliníkových nápojových obalů. Při zálohování, byť ani jeho obhájci nepopírají nemalé finanční náklady, lze vracet zpět do oběhu až devadesát procent plastů a plechovek.
Mezi nejmladšími generacemi obyvatel se ale stále víc prosazují šetrnější trendy v odpadové praxi a nakládání s cennými druhotnými surovinami. Nejedná se pouze o nápoje. Například letos se konal již čtvrtý ročník sběrové kampaně Starý mobil pro Remobil. „Žáci a studenti ze 155 škol sesbírali během jednoho měsíce 11 203 vysloužilých mobilních telefonů. Ty byly následně vytříděny, použitelné části využity na náhradní díly a zbylé potom předány k recyklaci,“ upozorňuje Jiří Šmejkal ze společnosti Remobil.
Že dlouhodobý tlak na recyklaci přece jen přináší výsledky, to dokazují i čísla odevzdaných starých spotřebičů a baterií, které musejí prodejci již několik let povinně odebírat. Byť součástí ceny spotřebiče je podle jeho velikosti a ceny i recyklační poplatek, Češi si to rychle osvojili. „Loni jsme v rámci zpětného odběru recyklovali 5819 tun elektrospotřebičů, to je o 158 tun více než v předešlém roce. Jedná se o osmiprocentní nárůst,“ říká Petra Psotková, tisková mluvčí řetězce Datart.
Plasty mimo trh?
|
