Co vy a klasická hudba?
Mick Box: Mám-li být upřímný, tak klasická hudba je něco, co doma nikdy neposlouchám, ale v autě ano. Kdy jedete po venkovských cestách, svítí slunce, je to skvělé prostředí na to pustit si klasiku. A samozřejmě tím nejdůleitějím na klasické hudbě jsou skutečné nástroje. To je to nejkrásnějí. Nejsou přehnaně zesílené nebo zkreslené. Jsou to prostě opravdové zvuky, které se vám dostanou přímo k srdci.
Bernie Shaw: Mám to stejně. V autě poslouchám klasiku pořád, ale nikdy doma. Kdy ijete v Anglii a doprava je někdy naprosto ílená a pustíte si klasiku, má tendenci udrovat nervy na uzdě a uklidňovat. Mám ji rád, zejména Vivaldiho, to je teď můj oblíbenec.
Do Česka se v červnu vrátíte kvůli koncertu s BSOP, s nimi u jste vystupovali.
Mick Box: Spolupráce je to absolutně ohromná, protoe písně Uriah Heep v klasickém zpracování odhalují svou úplně jinou stránku, která moná není přítomná, kdy je hrajeme my sami. Stávají se hodně emotivní, a to se nám líbí. Je to důvod, proč se do této spolupráce budeme poutět znovu a znovu, pokud nás BSOP osloví.
Bernie Shaw: Je to mladý orchestr a vnáí do skladeb úplně nový náboj, co je velmi zábavné i pro nás na pódiu.
Rock in Symphody
|
Micku, v kapele jste od jejího počátku. Kde pořád berete nápady na novou hudbu?
Mick Box: Ano, jsem v kapele u 54 let a jsem za to rád. Víte, byla to zatraceně dobrá jízda a chci, a jetě dlouho pokračuje. Myslím, e odpovědí je jediné slovo váeň. Pokud máte váeň pro to, co děláte, převáí to nad vím ostatním a dostanete se tam, kam potřebujete. A co se týče nových nápadů na psaní písní, musíte mít neustále nastavenou anténu a rozhlíet se. Na světě je spousta inspirace na to, abyste psali dobré, kvalitní písně, které dokáou propojit lidi.
Máte nějaký záitek, který vám utkvěl v hlavě, z pobytů v Česku?
Bernie Shaw: Vzpomínám si na jeden z mých prvních zájezdů, kdy jsme hráli v Plzni. Pivovar byl hned naproti areálu, kde jsem hráli, měli jsme ho i v atně. A to bylo velmi velmi nebezpečné, protoe tamní pivo je tak dobré! A dalí věc na kterou si vzpomínám, bylo první hraní v Olomouci. Víte, co chci říct, e? Ten smradlavý sýr z Olomouce! Koupil jsem ho manelce, ale nakonec jsem si ho nesměl vzít ani do letadla. U kontroly se mě ptali, co to mám v té tace. Říkám: To je jen sýr
Ne! Tímhle letadlem ten sýr nepoletí!
