Co vy a klasická hudba?
Mick Box: Mám-li být upřímný, tak klasická hudba je něco, co doma nikdy neposlouchám, ale v autě ano. Když jedete po venkovských cestách, svítí slunce, je to skvělé prostředí na to pustit si klasiku. A samozřejmě tím nejdůležitějším na klasické hudbě jsou skutečné nástroje. To je to nejkrásnější. Nejsou přehnaně zesílené nebo zkreslené. Jsou to prostě opravdové zvuky, které se vám dostanou přímo k srdci.
Bernie Shaw: Mám to stejně. V autě poslouchám klasiku pořád, ale nikdy doma. Když žijete v Anglii a doprava je někdy naprosto šílená a pustíte si klasiku, má tendenci udržovat nervy na uzdě a uklidňovat. Mám ji rád, zejména Vivaldiho, to je teď můj oblíbenec.
Do Česka se v červnu vrátíte kvůli koncertu s BSOP, s nimi už jste vystupovali.
Mick Box: Spolupráce je to absolutně ohromná, protože písně Uriah Heep v klasickém zpracování odhalují svou úplně jinou stránku, která možná není přítomná, když je hrajeme my sami. Stávají se hodně emotivní, a to se nám líbí. Je to důvod, proč se do této spolupráce budeme pouštět znovu a znovu, pokud nás BSOP osloví.
Bernie Shaw: Je to mladý orchestr a vnáší do skladeb úplně nový náboj, což je velmi zábavné i pro nás na pódiu.
Rock in Symphody
|
Micku, v kapele jste od jejího počátku. Kde pořád berete nápady na novou hudbu?
Mick Box: Ano, jsem v kapele už 54 let a jsem za to rád. Víte, byla to zatraceně dobrá jízda a chci, ať ještě dlouho pokračuje. Myslím, že odpovědí je jediné slovo – vášeň. Pokud máte vášeň pro to, co děláte, převáží to nad vším ostatním a dostanete se tam, kam potřebujete. A co se týče nových nápadů na psaní písní, musíte mít neustále nastavenou anténu a rozhlížet se. Na světě je spousta inspirace na to, abyste psali dobré, kvalitní písně, které dokážou propojit lidi.
Máte nějaký zážitek, který vám utkvěl v hlavě, z pobytů v Česku?
Bernie Shaw: Vzpomínám si na jeden z mých prvních zájezdů, kdy jsme hráli v Plzni. Pivovar byl hned naproti areálu, kde jsem hráli, měli jsme ho i v šatně. A to bylo velmi velmi nebezpečné, protože tamní pivo je tak dobré! A další věc na kterou si vzpomínám, bylo první hraní v Olomouci. Víte, co chci říct, že? Ten smradlavý sýr z Olomouce! Koupil jsem ho manželce, ale nakonec jsem si ho nesměl vzít ani do letadla. U kontroly se mě ptali, co to mám v té tašce. Říkám: To je jen sýr… Ne! Tímhle letadlem ten sýr nepoletí!
