Šéfkuchařka restaurace Baroque v Kuksu Lenka Mičková si nemyslí, že by fyzická a psychická náročnost byly hlavní důvod toho, že jsou v čele podniků hlavně muži. „Ženy jsou oproti mužům sice fyziologicky křehčí, zato jsou houževnatější. Opravdový důvod spíš vidím v tom, že většina žen chce mít rodinu. V tom nás muži úplně zastoupit nedokážou. Být šéfkuchařem není práce na osm hodin denně od pondělí do pátku. Většina žen nastupuje naplno do byznysu až v okamžiku, kdy má děti odrostlé. To je i můj případ,“ říká Mičková.
Také Silvie Jackson, která vede pražskou restauraci Big Smokers, si uvědomuje náročnost tohoto povolání. „U žen se dá jen málokdy skloubit s rodinou. Bez pochopení a tolerance partnera lze těžko spojit i s partnerským vztahem,“ uvádí Jackson a dodává, že být šéfkuchařkou v určitém věku znamená vybrat si – rodina, či kariéra. „V tomto povolání se nedá nic dělat napůl, dovoluji si to přirovnat k vrcholovému sportu. Ženy, které nechtějí obětovat život kariéře, si většinou volí povolání cukrářské, jež není tak časově náročné a dá se trochu zorganizovat a skloubit srodinným životem.“
Malý, nebo velký podnik
Jackson má zkušenosti také ze zahraničí, v americkém New Orleansu měla na starosti dvě restaurace. A i když nyní šéfuje relativně menšímu podniku Big Smokers, velký rozdíl v práci nevidí. „Vést podnik i zaměstnance se musí vždy stejně dobře, aby zákazník byl spokojený,“ upřesňuje a podotýká, že v cizině je stále více majitelek podniků. To Mičková si raději vybírá menší restaurace. „Nemám ráda příliš velký kolektiv. Dělat pouze studenou kuchyni nebo jen dezerty není pro mě. Časem by to byl stereotyp. Ve velké restauraci bych musela spoustu věcí delegovat na kolegy a já mám kuchařinu ráda od přípravy po finishing. Miluji práci s masem, saláty i dezerty. Proto mi Baroque v Kuksu vyhovuje,“ svěřuje se Mičková.
Nápady ano, realizace ne
Mičková za svou kariéru pracovala pod vedením několika mužů a obecně se pod jejich vedením necítila nejlépe. „Většinou přicházeli se spoustou nápadů, ale jejich realizace padala na zbytek kolektivu. Občas jsem měla pocit, že byli od vymýšlení nápadů a já jako řadový kuchař od dřiny. Snažím se z této zkušenosti poučit a svoji roli pojmout jinak. Každou změnu menu nebo procesů v kuchyni se snažím komunikovat s celým týmem a mít zpětnou vazbu,“ popisuje. Podle ní jsou ženy empatičtější a dokážou se naladit na stejnou vlnu s týmem.
V pražských Holešovicích byla otevřena nová barbecue restaurace Big Smokers. Dvojice Tomáš Oujezdský a Silvie Jackson se zde rozhodli představit ikonické jídlo své milované Ameriky. Pro architektonické řešení oslovili architekty Pavla Nového a Víta Svobodu z 0,5 Studia.
Když přijde problém v kuchyni, muži si to podle Jackson většinou vyříkají pěkně od plic. „Ženy mají naopak tendenci problém více řešit, což je někdy lepší, někdy ne. Myslím, že je to individuální, ale stále se ženy více pohybují v mužském světě a to je ovlivňuje a pak řeší věci spíše mužsky. Každý šéfkuchař má svůj přístup k vedení kuchyně a měl by být nejlepším pro podnik a vzorem ostatním, jestli je to mužský, či ženský přístup, není důležité,“ líčí Jackson a Mičková s ní souhlasí: „Ani dva hudebníci nezahrají podle stejných not stejně a jejich pohlaví v tom nehraje roli.“
Návrat k ohni a dřevu
Silvie Jackson založila Big Smokers s Tomášem Oujezdským. „Vracíme se k ohni a dřevu. Já tomu říkám Back to Basic. Přinášíme autenticitu americkým barbecue s využitím nejkvalitnějších českých surovin včetně masa od dodavatelů, které si vybíráme. Jde o specifický koncept, jelikož dodržujeme, že používáme metodu teplého uzení na 130 stupňů v texaské udírně,“ láká Jackson.
Podle Mičkové musí šéfkuchař pracovat i s celkovým konceptem restaurace. „Zaměřuji se na českou kuchyni, ale snažím se tradiční pokrmy zpestřit,“ dodává.
Mužský pohled na toto téma najdete zde.
