RECENZE: Sedni, lehni, vyliž si. Hafani klejí a souloží v českých kinech

Lassie se vrací, Neuvěřitelná cesta, Psí poslání, Marley a já nebo třeba český Gump. Filmů, v nichž němí či „mluvící“ čtyřnozí mazlíčci zasahují lidským postavám do životů, vidělo mnoho z nás hromady. Režiséra Joshe Greenbauma ale zaujala představa, že by to mohlo na plátně fungovat i jinak. Natočil proto snímek, ve kterém ústřední chlupáčové nejen nekorektně promlouvají, ale také chlastají, souloží, pojídají halucinogeny či chtějí ukusovat lidem penisy.

Výsledkem Greenbaumovy snahy je sprosťárnami a fekálním humorem nacpaná komedie Vocasy na tripu, která zítra vstupuje do českých kin. A jak jste již jistě pochopili, jde o poměrně hloupý film.

Mládeži nepřístupno
Než si rozebereme děj snímku, rád bych se pozastavil nad očividným neduhem Vocasů na tripu (v originále Strays). A tím je cílová skupina. Film se totiž kvůli svému infantilnímu humoru a nadužívání sprostých slov v čele s jadrným ku*va dostal v tuzemsku do kolonky: Nepřístupné pro děti do 15 let. Paradoxně mladší teenageři budou ale nejspíš jediní, kteří budou chtít tuhle nekorektní hodinu a půl trvající blbinu vidět v kinech. Úspěch snímku tak do jisté míry závisí, alespoň tedy v tuzemsku, na benevolenci uvaděček.

Psiska na výpravě
Vocasy na tripu jsou velmi nekorektní sondou do „opravdového“ psího života. Reg je roztomilý podvraťák, který má jednu životní smůlu. Jeho majitel Doug je pěkná svině, Rega zanedbává, týrá a také s ním začal hrát podivnou hru. Naloží vždycky Rega do dodávky, popojede s ním, hodí mu tenisák, a než hafan stačí přiběhnout zpátky, ufrnkne mu. Jenže Reg, který netuší, že se jej jeho věčně se flákající a masturbující páníček snaží zbavit, pokaždé najde cestu domů. A má radost, že tuhle „hru“ vyhrál. Bohužel to platí jen do dne, kdy s ním Doug popojede opravdu hodně daleko. Do nespecifikovaného velkoměsta.

Ztracený Reg po pár potyčkách v temných ulicích narazí na partu psů, kteří už nabrali při svém toulání o poznání víc životních zkušeností než on. Ti naivnímu psíkovi konečně otevřou oči. Vysvětlí mu, že si s ním Doug vůbec nehrál, ale celou dobu se ho pokoušel zbavit. V Regovi, kterému se právě obrátil život vzhůru nohama, bouchnou saze, a rozhodne se vrátit domů a pomstít se tomu zmetkovi tou nejstrašlivější možnou pomstou, totiž uhryznutím toho nejcennějšího, co Doug má. Jeho penisu. Společně s novými psími kamarády se vydává na pouť napříč Amerikou, na níž na odhodlané čtvernožce číhají nejrůznější překvapení.

Na korektnost se*e pes
V jednom z dřívějších propagačních textů jsme se dočetli, že jsou Vocasy na tripu něco jako Neuvěřitelná cesta (rovněž cestovací dojemný psí snímek z roku 1993) pro nové tisíciletí. Problém je ale v tom, že tuhle záležitost nejspíš svým dětem asi nepustíte. Zatoulané šelmy nejen umějí úderně využít většinu invektiv, které čeština skýtá. V některých scénách tak ústřední čtveřice souloží se zahradními dekoracemi, ožírá se vyhozeným pivem, zfetovává se spoustou houbiček či prostě jen okázale čůrá, kálí, popřípadě masturbuje.

Vocasy na tripu 30 %

Žádná z překážek se nezdá být tak velkou, aby ji neobešli nebo nepodlezli. Vždyť i ta pitomá kolie Lassie se dokázala vrátit domů, a Doug by se měl tedy podle ústředních chlupáčů sakra bát. Já jsem se ale při sledování Vocasů na tripu spíše začal opatrně bát ani ne tak toho, že na film zabloudí příliš mnoho nic netušících rodičů z dětmi. Spíše mě děsila představa, že se některým mým známým může tenhle snímek dokonce od A až do Z líbit.

Filmařské srdíčko
Nechápejte mě špatně. I já jsem se při projekci Vocasů hned několikrát zasmál. Je to dáno především dvěma skutečnostmi. Filmařským srdíčkem Greenbaumova týmu, které lze z tohohle snímku cítit, a také kadencí, s jakou tvůrci na diváka sypou jeden fór, či hlášku, za druhým. Tahle kombinace má občas jednoduchý následek. Jednou za čas se vám do vkusu strefí. Ve většině případů se ale emocionální reakce povětšinou nedostaví. V nejhorším budete jen kroutit hlavou a cítit potřebu utéct ze sálu.

Vocasy na tripu je šablonovitý film, který ve své rádoby nespoutanosti až příliš tlačí na pilu, jeho prostinký scénář však pro někoho možná paradoxně spoléhá hlavně na onu psí dojemnost, kterou hlavní chlupatí hrdinové ve filmu tak rádi „fuckují“. Ačkoliv lze o Vocasech stěží hovořit jako o filmu, který lze doporučovat dál, nejspíš se na něj ještě někdy kouknu. Třeba s přáteli na párty, kdo ví. Film je totiž i v kinech vybaven sice kvalitním, ale zároveň značně blbuvzdorným českým dabingem.

DIGI VOCASY? Will Ferrell, Jamie Foxx, Will Forte či Sofía Vergara? Kdepak. V tuzemských kinech budou od zítřka znít vulgarismy z úst Ondřeje Brouska, Jana Šťastného, Oldřicha Hajlicha, Bohdana Tůmy, Anny Brouskové a Aleše Procházky. Snímek je napůl hraný, napůl dotvořený trikově v postprodukci. V praxi to znamená, že ústřední čtveřici opravdu hráli skuteční psi. Reggieho hrála fenka jménem Sofie, Buga pes jménem Benny, Maggie hrála fenka jménem Elsa a ustrašeného ranaře Huntera hrál hafan jménem Dalin. JAR