S druhým dítětem se tahle podzimně-zimní mizérie samozřejmě násobí. Zpravidla onemocní ta starší, za pár dnů to chytne mladší a máte doma nemocný tandem chrchlajících a usoplených dětí, které jsou otrávené, mrzuté a nikam s nimi nemůžete.
Zatímco ta první coby kojenec měla jen párkrát rýmu a nějakou vyrážku, ta druhá už díky efektu sourozeneckého násobení stihla za svůj krátký život absolvovat brutální rýmu, kašel i zánět středního ucha.
A když jsem si myslela, že jsme s příchodem jara z nejhoršího venku, přinesla starší dcera ze školky neštovice. Přesně za dva týdny je samozřejmě dostalo i miminko. Takže jsem vyfasovala měsíc doma natvrdo. Tohle všechno se dá zvládnout, nejde naštěstí o vážné nemoci.
Horší je, když onemocní máma. V lepším případě si toho nikdo ani nevšimne: máma smrkající a kašlající se dál stará o děti a s nudlí u nosu pečuje o teplo rodinného krbu. Padá sice na hubu, ale rodina funguje.
No a pak je ten horší případ, kdy nemoc přesáhne parametry obyčejné rýmičky a máma fakt musí zůstat v posteli, protože z ní prostě nedokáže vstát. Když má máma chřipku a jediné, co zvládne, je potit se, jsou potřeba zhruba dva až tři lidi, aby zajistili činnosti, které jinak normálně vykonává ona sama. Matematicky to sice nevychází, ale na mámy prostě obyčejná matematika neplatí.
Strážce streamu
