Nechápu, proč je ženskému pokolení připisován přívlastek „slabší“. Nezpochybňuji to, že muži uzvednou zpravidla větší váhu a ve všech měřitelných sportech to umí výš, dál a rychleji. Jenomže ženy toho zase mnohem víc VYDRŽÍ.
„Smrtelné“ mužské rýmičky jsou pověstné a vědci prý už dokázali, že muže opravdu trápí objektivně víc než ženy (díky, vědci!), ale nejde jenom o rýmu. Ženy rády žertují, že kdyby to byli muži, kdo by měl zvládnout porod, tak lidstvo prostě vyhyne. Jde totiž o extrémní fyzický výkon, při kterém potřebujete sílu sprintéra, výdrž maratonce, vzepětí vzpěrače, obratnost řeckořímského zápasníka a nervy finalisty Wimbledonu. A to vše po zhruba devítiměsíčním vytrvalostním zápase se vzrůstající zátěží zvanou těhotenství, když přitom jen tak mimochodem „menežujete“ rodinu, případně práci. Nejen že my tohle všechno vydržíme, ale ještě jsme přitom šťastné.
Kdo vůbec přišel na to, že ženy jsou slabší? Když něco neuneseme, tak to prostě vezmeme nadvakrát. Opravdu nechápu, že si na nás muži po staletí dovolují. Že nám platí nižší mzdy a tváří se, že je to v pořádku. Jednou si snad uvědomíme, že jako ženy toho dokážeme opravdu hodně a že matky jsou bez přehánění superhrdinky – jestli dělat z „ničeho“ mateřské mléko, nejvýživnější elixír ve vesmíru, není super schopnost, tak už fakt nevím, co je. A pak třeba přijde nějaká ta poslední kapka, jedna odvážná žena řekne dost, přidají se další a další ženy, strhne se lavina, kterou nezastaví ani zesměšňující pindání o tom, že už se teď budou muži bát pustit ženu v tramvaji sednout, a (mužský) svět přestane se ženami zacházet, jako by byly slabší a méněcenné. Počkejte moment… Neděje se to náhodou už? Snad není kampaň metoo jen plácnutí do vody.
