Vzpomínám si na jedno dopoledne na střední škole. Profesor se podíval na naše pobledlé tváře a kruhy pod očima. Naši nevyspalost okomentoval: „Musíte se naučit spát rychle!“ Jen jsme na to něco zabručeli. Moc vtipné nám to nepřišlo. Nebo možná ano, ale nebylo nám po chuti, že se baví na náš účet.
Dneska to oceňuji mnohem víc. Vůbec už si nevybavuji, co to bylo za profesora, natož co nás učil, ale na tuto větu si čas od času vzpomenu dodnes. Je to hodně, nebo málo? No, snad jsem si ze studií SPŠST (mimochodem ta zkratka mi vždycky připomínala citoslovce „pššt“) odnesl více.
Dneska jsem se ale vážně zamyslel: Opravdu by to šlo? Nebo už to dokonce existuje? Panečku, to je představa: Prášky na urychlení spánku! Zhuštění. Člověk by za hodinu naspal celou noc. To by byly rychlé sny. Akčňáky. A toho času najednou!
Připomnělo mi to další věc ze školy, ještě ze základky. Tenkrát nám říkali, že v budoucnosti si možná místo oběda dáme jen pilulku. Ne, že by to dnes tak úplně bylo, ale něco na ten způsob snad už je. Protože budoucnost mého dětství dávno nastala. (Pokud náhodou není dokonce už pryč.) Takže, jestli v nějaké formě již existuje instantní jídlo, mohl by už někdo vymyslet i instantní spánek. Nemuset tolik spát, a přitom nebýt nevyspalý!
Člověka hned napadá, jak by mohl ve svém nabitém programu s nabytým časem naložit. To by odpověděl na všechny maily. Vyřídil odkládané úkoly. Opravdu si už všechno uklidil. Navštívil spoustu přátel a příbuzných. Přečetl více knih... Svým způsobem bychom tak mohli cestovat časem. I když jen v jednom směru – přeřadili bychom na jinou rychlost. Tato pilulka by byla řešením pro ty, kteří si stěžují a nemohou se smířit s tím, že vlastně půlku života prospí. Vtip je ale v tom, že to je ta lepší půlka.
