Každá mince má dvě strany. Pokud tedy přistoupíme na určité zjednodušení, protože každá mince je v podstatě válec, i když hodně nízký. Takže nemá pouze tyto dvě strany/podstavy, ale ještě plášť. Ovšem pro účely metafor jsou dvě strany postačující, dokonce spíš lepší. Typická dvoustranná mince je internet.
Člověk přirozeně využívá jeho možností, ale někdy až skoro zbytečně na úkor starých způsobů. Například jsem si nedávno uvědomil, že pokud při práci na počítači potřebuji přeložit nějaké slovíčko, automaticky ho hledám na online slovnících. Přitom na stole mám slovník na dosah ruky. Proč to raději nenalistuji tam? Nevím sám. Myslel jsem si, že na internetu je to rychlejší, ale ukázalo se, že listuji často rychleji, než můj vyhledávač vyhledává. A slovíčka tam bývají lépe vysvětlena. Tak si na to v poslední době snažím dávat pozor, a pokud potřebuji znát nějaký anglický výraz, sáhnu spíš po své osvědčené bichli (jiné jazyky musím opravdu řešit online, tolik slovníků zase na stole nemám).
Podobná je situace s Pravidly pravopisu. Také si častěji slovíčko, u kterého trochu váhám (a bojím se, abych se neztrapnil), najdu na netu než v zažloutlém školním vydání, které si ale stále ještě hýčkám! Tuhle jsem tam například hledal „cynizmus“. Nebyl jsem si úplně jistý; to slovo zase tak často nepoužívám a je tam hodně záludností. S versus z, měkké, tvrdé i/y (sice po tvrdých a měkkých souhláskách, ale zase je to cizí slovo a tam se na to nedá vždy stoprocentně spolehnout).
Raději si to vyhledám, že. Tak jsem si říkal, že je to se mnou češtinsky špatné, když si to musím vyhledávat v Pravidlech. Ale na druhou stranu to třeba zase se mnou není tak špatné ohledně cynizmu, když si ho musím vyhledávat v pravidlech. Těžko říct. Inu, každá mince má dvě strany.
PRAHA? AHA!
