Nedávno jsme s kamarádem Matějem měli takovou zábavu – vymýšleli jsme co nejdelší slovo, které je tvořeno jen souhláskami. Typická letní kratochvíle. Začali jsme pozvolna. Krk, hrb, blb. Trojpísmenná slova, která člověka napadnou hned. Strč prst... Ale pak jsme našli další, která byla delší.
Bylo před obědem a já jsem říkal, že bych něco zhlt. Nebo je gramaticky správně zhltl? To by znamenalo nejen pět písmen místo čtyřech, ale dokonce dvě slabiky! První zhl- a druhá -tl. (Napsané to vypadá ještě divněji.) A to má člověk pocit, že bez samohlásek to nejde! Samozřejmě, víme, ze školy nám v paměti zůstalo slabikotvorné R, L (dnes pro mě hlavně označení pravého a levého reproduktoru sterea), takže to není žádný nový objev, ale stejně člověka potěší, když to funguje.
Šli jsme ale ještě dál. O trochu. Matěj, jako kdyby mi nerozuměl, se mě zeptal: „Zhltls?“ Šest písmen! Rekord!
Nicméně, ten už se nám překonat nepodařilo. Ale alespoň jsme ho ještě dvakrát dorovnali. Tázací způsob se ukázal jako nejvýhodnější. Napřed jsme si uprostřed léta představili, že jsme uprostřed zimy, a zeptali se jeden druhého: „Zmrzls?“ A potom, když Matěj vynášel z chalupy, kde rozhodně nemrzl, protože bylo vedro, vědro vody.
Šel s ním na louku. „Chrstls?“ zeptal jsem se jen. Odpověď si nepamatuji, ale je to ten typ otázky, která je důležitější než případná odpověď, takže mohla být jakákoli. Potom nás už vyrušily holky, s tím že je potřeba zařídit něco ohledně dětí, možná i vzít ve stodole srp a ony si pak možná řekly nový drb. Překonat šestipísmenný a dvojslabičný rekord je tedy na čtenáři...
Příští rok jedeme znova. A podíváme se na samohlásky. To je ještě těžší! Přemýšlení, které bude bolet. Au!
