Taková roztomilá zvířátka. Prý se chodí do motorů ohřát. A přitom hryžou kabely. Dokonce je prý ani nejedí – mají to jen pro zábavu, jako žvýkačku! Poprvé, když nám to vservisu vysvětlili, nám to přišlo jako taková zajímavá raritka. Podruhé už nás to moc nebavilo, a když nám auto pravidelně přestávalo zapalovat, začalo nás to vyloženě dopalovat.
Začali jsme si o těchto šelmičkách něco zjišťovat a poohlížet se po způsobu, jak je držet dál od prostoru motoru. Zjistili jsme, že kun je několik druhů. Kuna skalní, kuna lesní, rybářská či dokonce domácí (nevím jistě, jestli je to speciální druh, nebo je to kterákoli z těch předchozích, jen ochočená). Tak která kuna byla u nás? Když jsme se s problémem svěřili kamarádům, dozvěděli jsme se spoustu více či méně užitečných rad. Mezi nejpopulárnější patří potření motoru tygřím trusem. Nemáme ale v okolí žádného tygra. Nestačila by třeba nějaká pěkná fotografie?
V autoservisu použili speciální sprej. Pomáhá prej. Možná byl ale proti kuně lesní a u nás byla skalní nebo naopak; každopádně dva dny po aplikaci se kuna nažrala a kabel nezůstal celý. Dále přicházely do úvahy různé pastičky nebo jed, ale to se nám moc nelíbilo. Nejsme zabíjecí typy. Představa, že jsme kvůli pár kabelům otrávili malé zvířátko by nám asi otrávila jinak plynulou jízdu. Kromě toho, je to trestné.
Pak existují ještě nějaké elektronické rušičky. Vysílají vlny, co odradí kuny. Bohužel, časem si na to zvyknou. Nakonec zabrala poslední z babských rad: dal jsem pod kapotu své zpocené tričko a Bárka pramínek vlasů. Uvidíme, jak dlouho to bude fungovat. Ale zatím jedu i bez jedu!
