Jedlé je to, co je dobré k jídlu a blahodárné při trávení. Například jako je červ dobrý pro ropuchu, ropucha pro hada, had pro prase, prase pro člověka a nakonec člověk pro červa. Tenhle chytlavý bonmot patří americkému novináři Ambrose Bierceovi.
U nevím, při jaké příleitosti jej vyslovil, ale rozhodně platí stále! Pokadé, kdy si vzpomenu na toho červa, napadne mě čím se to vlastně celý ivot cpeme my? Máme to v hlavě aspoň trochu srovnané a víme, co jíme? Jsme tak zodpovědní jako zvířata a necháváme se unáet pouze zákony přírody? Myslím, e moc ne.
Civilizace, skleníkové zemědělství, genetické modifikace, farmovaná fauna i flóra, umělé líhně a hlavně globální dostupnost prakticky veho nám podstrkují v zimě maliny a borůvky, zvěřinu v jakémkoli ročním období a ústřicorouti u vůbec nerespektují to staré dobré pravidlo, e je mají konzumovat pouze v měsících, kde najdeme ve francouzském kalendáři písmeno r (začínáme zářím Septembre a končíme Avril, tedy v dubnu). Jsme tak rozmazlení, e u si vůbec nedokáeme představit, e by nebyly celoročně k mání banány, čerstvé bylinky a mraené ryby, jejich lovná sezona ji dávno skončila. Chceme jíst furt a v jakoukoli denní či noční hodinu. Střídmost se nenosí a to, bohuel, ani v těchto dnech, kdy se před Velikonocemi nabízí tradičně zachovat trochu postní nálady.
Mimochodem, kdy vidím titulek svého sloupku, něco mi říká, e abím stehýnkům neholdují jen hadi, e? A červi? Ti jsou přece přirozenou stravou stovek milionů lidí v mnoha asijských zemích. Take, kdo nakonec sní koho? Kdo ví?
