Před pár dny umřela velryba. V žaludku měla asi 80 igelitových sáčků. Když ty „plastové posly“ naší civilizace polykala, myslela si nejspíš, že obědvá ryby nebo plankton.
Nějaký vědec k tomu podotkl, že jestli s těmi obaly budeme takhle pokračovat i nadále, tak za chvíli bude v moři víc igelitu než ryb.
Já jsem ještě před velrybou, v dubnu, poslal přes Facebook 60 dolarů do velmi sympatické společnosti 4Ocean (myšleno asi „Pro Oceán“, možná také „Čtyři Oceány“), kterou založili dva surfaři, co už tu hroznou špínu v mořích nemohli vystát.
Slibují, že za každou zaslanou „dvacku“ vytáhnou z moře 1 libru (přibližně 0,45 kilogramu) igelitového odpadu. Poslali mi na památku docela pěkný náramek na ruku, který je možná vyroben z toho nežádoucího odpadu.
Nejvíc podstatné však je, že se dost snaží a od té doby, co svůj bohulibý projekt globálně rozjeli, vyčistili už na 500 tisíc liber igelitu.
Můžete si prohlédnout videa, jak s velkou partou pracantů, rybářů, sportovních potápěčů, jachtařů i nadšených dobrovolníků čistí nádherné pláže plné plastových lahví, tahají pneumatiky z hlubiny a uvolňují ryby zamotané do igelitového šílenství.
Kdybych bydlel na Bali, dám také rád ruku k dílu. Takhle jsem aspoň přispěl a nosím hrdě na zápěstí ten náramek jako pozdrav z čistějšího moře.
